„Snažím se mimo jiné zapojit naše klubové sportovce do dobrovolnických činností během Světového poháru. Navíc nám naši mladí závodníci dělají například i předjezdce,“ přibližuje třiatřicetiletá rodačka z Liberce a současná trenérka biatlonové mládeže v novoměstském Sportovním klubu.
Jaký je váš vztah k běžeckému lyžování?
Jednoznačně pozitivní, mám ho velmi ráda. Když jsem v Jablonci trénovala, tak jsme se často účastnili různých závodů. Je to nedílná součást biatlonu a pro mě je obrovská čest, že se můžu podílet na přípravě tohoto Světového poháru.
Věříte, že najdete čas se soustředit i na samotné závody, nebo budete mít plné ruce práce s tím, aby vše fungovalo?
Pokud závod odstartuje, je to známka, že je všechno připraveno, takže se budu moci dívat. Největší šrumec zažíváme čtrnáct dnů nebo týden před závodem. Než se nám ubytují všechny týmy a než si všechno sedne tak, jak má. Beru to jako výzvu, protože jsem u podobné akce ještě nikdy nebyla.
Máte přece zkušenosti z biatlonových závodů...
To ano, ale jen z pohledu závodníka. Tohle je pro mě něco naprosto nového.
Běh na lyžíchSvětový pohár ve Vysočina Aréně Nové Město vítá po čtyřech letech elitu běžců na lyžích. Diváky čeká doprovodný program či speciální dráha, na níž si tradiční sport zkusí i děti. Vstup zdarma. Sobota 18. ledna Neděle 19. ledna |
A další výzva čeká Nové Město už v březnu, kdy se ve Vysočina Areně pojede závod Světového poháru biatlonistů...
Pro nás organizátory je to pocta. Jsme rádi, že máme tenhle multifunkční areál. Ze strany závodníků jsou zpětné vazby výborné.
V poslední době je ovšem u nás běžecké lyžování spíš v pozadí, nemá takovou publicitu ani fanouškovskou základnu jako biatlon. Jak tenhle rozdíl coby bývalá biatlonistka vnímáte?
Pro mě je tohle velká neznámá. Jsem zvědavá, kolik fanoušků dorazí, protože dotazy na vstupenky se docela množí. Pamatuju si, že když mně bylo nějakých dvanáct nebo třináct let, tak jsme tady byli na Zlaté lyži a brala jsem to jako neskutečný zážitek, vidět Kateřinu Neumannovou na vlastní oči. Přála bych běžeckému lyžování, aby si zase získalo u lidí sympatie.
Těšíte se na některého lyžaře běžce či běžkyni speciálně?
Nemám svého favorita, těším se na celé závody. Podle mě je ten program hodně atraktivní, diváci uvidí čtyři závody během dvou dnů.
Narodila jste se v Liberci, pak jste závodila v Jablonci nad Nisou a teď jste se přesunula do Nového Města na Moravě. Kde jste vlastně v současné době doma?
Byt mám stále v Jablonci, ale jezdím tam jen zalévat kytky. Kór teď přes zimu. (usmívá se) Mnohem víc jsem na Vysočině. Už taky proto, že studuji v Brně.
Jaký obor?
Tělesnou výchovu druhého stupně a středních škol.
Takže by z vás jednou měla být učitelka tělocviku?
Ano, výhledově by něco takového být mohlo. Baví mě pracovat s mládeží. Trénování se podle mě nedá dělat tak dlouho. Nebo dá, ale mě to až do důchodu neláká.
S kariérou biatlonistky jste končila v březnu 2016, kdy vám ještě nebylo ani třicet let. Nelitovala jste později svého rozhodnutí?
Ne, cítila jsem to tak. Už během celé sezony 2015/16 jsem věděla, že chci končit, takže jsem se nedívala do občanky, kolik mi je.
Když se ještě vrátíme k porovnávání popularity biatlonu a běžeckého lyžování, je těžké uvěřit, že dřív měly oba sporty prohozené pozice. Vnímáte to podobně?
Ten přerod byl nádherný. Z garážového sportu se biatlon najednou dostal na vrchol. Co je ale pro mě šokující, tak to, že některým mladým sportovcům, kteří tenhle přerod nezažili, podle mě chybí trocha pokory. To, co my brali jako odměnu za dlouhé roky práce, oni vnímají jako samozřejmost. Mělo by se jim připomenout, že nic není zadarmo.
A je naopak něco, co byste se od mladých mohla, nebo možná chtěla naučit?
Mít věci víc na háku. (směje se)
