Strýcová má za sebou vynikající rok zkrášlený deblovým triumfem ve Wimbledonu. Na Turnaji mistryň zažila radost z výhry podruhé v životě, loni s Andreou Sestini Hlaváčkovou při její premiéře na této blyštivé akci došly do semifinále. Tehdy se hrály vyřazovací boje, nyní se poslední turnaj roku vrátil k systému skupin.
Turnaj mistryň 2019Vše o klání v Šen-čenu |
„Jsme strašně rády, že jsme první zápas vyhrály, vždycky se pak jde líp do těch dalších,“ popisovala Strýcová. S kamarádkou z Tchaj-wanu se radostně objaly a pozitivní energie z ní prýštila i před novináři: „Myslím, že jsme odehrály velmi solidní zápas. Po celou dobu to byl slušný výkon; i ve druhém setu, byť jsme ho prohrály. Jsem moc ráda, že jsme to zvládly.“
Zároveň si v Šen-čenu tak trochu připomněly slavnou neděli v All England Clubu. Tam čekaly na nástup na kurt dlouhé hodiny kvůli strhující finálové bitvě Federera s Djokovičem, nyní jim začátek duelu oddalovaly třísetové přetlačované Kvitová vs. Ósaková a Bartyová vs. Bencicová.
„Bylo to podobné, taky jsem si říkala,“ usmála se Strýcová. „Jsme zvyklé čekat, věděly jsme, co a jak dělat. Šly jsme do zápasu s výbornou náladou. A hlavně – Wimbledon je za námi, teď jsme tady.“
S velkými sny. Strýcová se stále ještě nerozhodla, zda rok 2019 (ne)bude jejím posledním. Tím spíš by ho tak ráda zakončila titulem, zvlášť když nejlepší pár turnaje pozvedne trofej pojmenovanou po Martině Navrátilové.
„Martina je pro mě neuvěřitelná osobnost, obrovská legenda,“ sype ze sebe Strýcová. „Pokusit se vyhrát tuhle trofej by pro mě znamenalo strašně moc. Už proto, že nese jméno někoho, kdo přepsal historii.“
Chybí k tomu ještě několik vítězství, v případě neporažené cesty turnajem čtyři (zároveň v systému skupin lze postoupit do semifinále i s porážkou na kontě). Případné oslavy jsou stále hodně daleko. „Jsme šťastné, ale čekají nás další dva těžké duely,“ souhlasí Češka. „Teď máme den volna, je důležité se pořádně připravit, pořádně si odpočinout. A soustředit se dál.“
Pomáhat k tomu bude i muž, jehož tvář není pro fanoušky z vlasti Strýcové úplně známá. Ve chvílích, kdy si česko-tchajwanský pár vyžádá konzultaci s koučem, totiž přichází s radami Paul McNamee. Neboli 64letý důstojný pán z Austrálie, bývalý tenista a ještě úspěšnější funkcionář, zakladatel Hopman Cupu a letitý ředitel grandslamu v Melbourne.
„Máme tady trenérů celkem dost. Tak jsme si před zápasem řekly, že aby nebyl trochu zmatek, určíme toho, kdo za námi bude chodit, na celý turnaj. Už se to nebude měnit,“ líčí Strýcová. „Já ho navíc nepovažuju za cizího člověka. Rady jsem od něj dostávala celý Wimbledon, je součástí našeho týmu, velmi nám pomáhá. Neuvěřitelná legenda. Jsem strašně ráda, že ho tady máme – a nejen jeho, i moje trenéry. Všichni si navzájem pomáhají, skládá se to do sebe.“
Až natolik, aby Češka mohla získat trofej nazvanou po československé ikoně? Další dny v Šen-čenu ukáží více.
