V restauraci na Žižkovské věži skutečně létala v oblacích. Život je krásný: Strýcová má za sebou ve 33 letech životní grandslam, v All England Clubu prošla v singlu mezi nejlepší čtyři a spolu se Sie Šu-wej vyhrály čtyřhru, což jí zařídilo post královny žebříčku.
Divoké dny, nepopsatelné emoce.
Šampionka Strýcová: Pohádka. Na to, co teď cítím, žádná slova nestačí |
„Něco podobného jsem zažila leda na olympiádě v Riu,“ vyprávěla. „Nemůžu usnout, ale i tak jsem plná energie. Než to tělo vstřebá, asi to chvilku potrvá.“
Dílčí odměny se hrnou v proudech. Záplavy gratulací. Květiny na tiskové konferenci. A ještě v Londýně výsada pro vyvolené – bál šampionů a šampionek.
„Začínal v neděli v půl deváté večer a my šly na kurt v půl osmé,“ usmála se; finále ženského deblu totiž zdržela strhující pětihodinová bitva mezi Novakem Djokovičem a Rogerem Federerem. „Takže jsme dorazily půl hodiny před půlnoci. Stihly jsme dezert a přípitek.“
I krátký časový úsek ale stál za to. Tato tradice jen podtrhuje noblesu a historii Wimbledonu. Zažít to na vlastní kůži je prostě výjimečná věc.
„Čekali jsme všichni na Novaka, který přijel jako poslední, pak se Simonou (Halepovou) měli proslov. Být tam v grupě takových lidí? Něco nepopsatelného, neuvěřitelného,“ sype ze sebe.
Jen v Praze v legraci mrkla na přítomné vítěze juniorské čtyřhry Jiřího Lehečku a Jonáše Forejtka: „Netančili se mnou, ani nevím proč. Nikdo mě nepoprosil. Tak třeba příště!“
Právě to je teď ta nejpodstatnější otázka: dopřeje si Strýcová ještě jednu sezonu, ještě jeden Wimbledon?
„Když se podaří takový úspěch, motivace je obrovská. Vidím, že pořád hraju dost dobrý tenis, abych se udržela ve špičce,“ říká. „Teď by to bylo moc čerstvé, jednala bych v emocích. A to, jak všichni víme, není dobré.“
Plány tak vypadají následovně – Strýcová si především odbude povinnosti, ať už mediální, či úplně obyčejné. „Nejdřív si musím zařídit všechny věci, měsíc a půl jsem tu nebyla. Třeba jít na poštu,“ usmála se. „Pak bych chtěla na pár dnů někam jet a celkově si odpočinout, trochu i bez lidí. Tělo nemám v ideálním stavu. Chci zregenerovat, abych mohla zase trénovat tak, jak chci.“
Do zbytku roku cílí především na deblovou soutěž na Turnaji mistryň v Šen-čenu, kde mají účast s Tchajwankou Sie takřka jistou.
„Na Masters se určitě chci dostat, to je asi nejdůležitější,“ kývne. „A pak mám svoje cíle, které neříkám. Konec kariéry se blíží, moc dobře to vím. Jestli to bude už letos, to neumím povědět, Wimbledon mi trochu změnil vnímání. Teď pokračuju, dokončím rok – a rozhodnutí udělám až na konci sezony.“
Která je pro Strýcovou už nyní mimořádná.
