Jak zvládáte nový život a blížící se mateřství?
Jsou to hrozné skoky. Byla jsem zvyklá být každý týden na jiném místě, v jiném hotelu s jinými lidmi a objíždět svět. Teď to najednou není, což je pro mě těžké. Ale vždy jsem chtěla být mámou. I když to není jednoduché, už si na to zvykám. Před třemi měsíci jsem na Australian Open ještě túrovala v karanténě, už jsem byla těhotná, ale nevěděla jsem o tom.
Grandslam v Melbourne byl tedy nakonec vaší poslední akcí.
Vždycky jsem si říkala, že až budu končit, nechci objíždět malé turnaje a být v takovém stavu, že ještě hraju a budu si říkat, tak tenhle turnaj už je třeba poslední a tak. To se nestalo a jsem za to strašně ráda, myslím si, že odcházím s hlavou vzhůru.
ROZLUČKOVÝ MAČBarbory Strýcové Po mateřství by se Strýcová ještě chtěla postavit na kurt a užít si ovace publika. Plánuje rozlučku, ideálně mluví o Wimbledonu, kde by na základě chráněného žebříčku mohla startovat i ve dvouhře. „To je můj sen, ale když nevyjde, udělám rozlučku tady v Česku.“ |
To rozhodně, pořád jste druhá na světovém deblovém žebříčku.
To je docela dobrý. Samozřejmě byl rok korony, ale se Sie Šu-wej jsme hrály skvěle. Začátek roku 2020 jsme měly neuvěřitelný, vyhrály jsme čtyři turnaje skoro za sebou, což bylo úžasné.
Jak chcete, aby si na vás lidé pamatovali?
Jako na bojovníka, který toho moc nevzdal. Tak si myslím, že jsem hrála. Strašně ráda jsem reprezentovala, žádný zápas jsem neodevzdala, a to je pro mě nejdůležitější.
Můžete zmínit klíčové momenty ve vaší kariéře?
Bylo tam toho spoustu. Měla jsem tam i rozvod, doping, po němž bylo těžké se vracet, ale ujistila jsem se, že ten sport chci dělat a že to je věc, kterou umím a můžu v ní být dobrá.
Jak vzpomínáte na Wimbledon 2019, kde jste byla v semifinále dvouhry a šampionkou deblu?
Během těch tří týdnů jsem se dostala do fáze, kdy jsem vnímala jen sama sebe, nenechala jsem si vzít svůj moment. Na každý zápas jsem se hrozně těšila, což se nestávalo vždy. Strach jsem sice měla, ale brala jsem ho jako takového kamaráda a na zápas jsem chodila s tím, že se těším na boj, a každý zápas se mi to povedlo udržet. Tak dlouho zůstat v hlavě v pohodě byla pro mě největší výhra.
V osmifinále jste otočila proti Mertensové ze stavu 4:6 a 1:5.
Noc předtím jsem si zablokovala krk, protože jsem si zapomněla zavřít okno. Vůbec jsem se nemohla hýbat a doktor mi řekl, že mi dá nějaký dryák na uvolnění, ale že se mi po něm bude chtít hrozně spát. Říkala jsem si, že to je čtvrté kolo a že to prostě nevzdám. Dostala jsem prášky, ale vůbec nic jsem nemohla, před zápasem jsem i brečela. Ale jak zápas šel a šel, tak adrenalin bolest přepral. Ani nevím, jak se mi to podařilo zvládnout, ale až do konce jsem nějakým způsobem věřila.
Ve finále Fed Cupu 2016 proti Francii jste ve dvouhře vyrovnala na 2:2 a pak ve čtyřhře získala rozhodující bod. Jak na utkání vzpomínáte?
Zápasy v sobotu byly strašně dlouhé, byla jsem rozsezená, bolavá, nervózní a vyšťavená. Že jdu hrát, jsem se dozvěděla asi 45 minut před zápasem, takže jsem neměla ani moc šanci se z toho pokadit. Nebyla jsem nervózní, ani na moment mě nenapadlo, že bych ten zápas nemohla vyhrát. Ale nervozita nastala, když jsme šly s Kájou (Plíškovou) na kurt před rozhodující čtyřhrou. Obě jsme byly úplně bílé, ale nějak jsme to daly. Vyhrály jsme ve dvou setech, a to byl báječný moment.
V tom samém roce jste v Riu vybojovala bronz s Lucií Šafářovou.
Když jsme tam letěli, tak Lucka říkala, že přivezeme medaili a já na ni, že se úplně zbláznila. V prvním kole jsme měly sestry Williamsovy, které neprohrály snad dvanáct let. Lucce bylo před zápasem strašně špatně, říkala, že neví, jestli nastoupí. Zkusily jsme to a ona pak zahrála skvělý zápas. Já se postupně přidávala, a tak jsme je porazily. To nás nakoplo.
Z Divé Báry bude máma. Loučí se tenistka Strýcová, vášnivá bojovnice |
Jací lidé vás v kariéře nejvíce ovlivnili?
Vždy jsem měla správné trenéry ve správnou dobu. Od osmi do 18 let jsem měla kondičního trenéra Karla Rubáše, který mě naučil hýbat se na kurtu a ukázal mi základy. Tomáš Krupa byl takový voják, jsem mu velmi vděčná, měli jsme spolu strašně úspěchů. Pak přišel David Kotyza. Lukáš Dlouhý ke mně nastoupil, když jsem ještě byla s Tomášem, a byl s námi ještě i s Davidem a pak se mnou kariéru i dokončil. S ním jsme si rozuměli i jako kámoši a jsem ráda, že konec kariéry byl také s ním.
Vnímala jste, jak se měnila vaše pozice z mladé hráčky v respektovanou?
Všímala jsem si toho a bylo to pro mě hezké. Zároveň ale i těžší, protože jsem hrála čím dál víc s mladšími. Ale satisfakce z toho, že jsem je porazila, byla perfektní. Respekt od soupeřek jsem cítila a myslím, že taky byl dán tím, že holky viděly, že nejsem člověk, který jim zápas dá. Vždycky věděly, že když se mnou budou hrát, bude to dlouhé a těžké.
Jste pyšná i na styl, jakým jste hrála?
Nemohla jsem nic jiného hrát, protože jsem malinká a nemám takovou sílu. Takže pestrost a nohy byly mojí zbraní. To jsem musela celou kariéru vyšperkovávat a zlepšovat. Proto byla tráva můj oblíbený povrch, moje hra na ní píše. Pestrost hry na trávě hrozně vynikne a funguje, proto jsem zahrála nejlepší zápasy na Wimbledonu. Jsem na to pyšná, ale celou kariéru mě to stálo hodně sil, každý zápas jsem si musela vybojovat, neumím hrát na jeden úder, muselo to být na tři, na čtyři.
OBRAZEMnejzajímavější momenty kariéry Strýcové |
Co vám z tenisu bude nejvíc chybět?
Adrenalin před zápasem a turnajem a pocit vítězství, že se ti něco skvělého povedlo. A také samotná hra, že soupeříš s někým na druhé straně a snažíš se ho taktikou porazit. To mi bude chybět a už také i chybí.
Jak vám to zní, když mluvíte o konci kariéry nahlas?
Když jsem jela na tuhle tiskovku v autě, tak jsem měla slzy v očích. Volala jsem s domovem a byla jsem dost emotivní. Ale řekla jsem si, že před vámi brečet nebudu. Je to zvláštní, jiný, ale čeká mě, doufám, krásné období.
Plánujete u tenisu zůstat?
Určitě, nechci za ním zavřít dveře. Dělám kempy, které mě ohromně baví, takže bych chtěla, aby jich bylo víc. Nevím, jestli bych byla dobrá třeba v komentování, minulý rok jsem začala dělat pár podcastů. Sice jsem v tom strašně špatná, ale baví mě to. Nevím, jestli by mě bavilo někoho trénovat, ale kempy mě chytly hodně. Ale samozřejmě chci nejdřív projít těhotenstvím, porodit, být mámou a pak uvidím.
Chystáte s partnerem svatbu?
Je v plánu, ale nechci mít svatbu s bříškem. Chci si tam dát i nějaký alkohol (smích).
