Po prvním kole, v němž porazila Paraguayku Cepedeovou ještě jedenatřicetiletá Strýcová mohla vesele podotknout: „Šla po mně. Absolutně neváhala mě na síti nastřelit. Naháněla starou bábu. Ale nedohonila!“
Po druhém utkání jí do šprýmování nebylo. Sama sebe peskovala za nedostatek odvahy. „Hrála jsem jako sráč, ne jako hráč.“
Její kouč Tomáš Krupa přišil Osakaové přezdívku Šinkanzen. Když dva japonští žurnalisté v krátkém rozhovoru pátrali po důvodech, Strýcová jim sdělila: „Protože je to váš vlak. A protože Naomi hraje rychle.“
Po mizerném úvodu se zdálo, že partii s nadějnou Japonkou zvládne. Za stavu 1:6, 6:0, 1:0 a 30-0 jí ovšem, jak sama prohlásila, otevřela dveře zpátky do zápasu.
„Hrála jsem hrozně krátké balony. Nemůžu čekat, že to ta druhá zkazí. Nesmím doufat, že mladá holka udělá chybu. Jde do toho a je jí to svým způsobem jedno.“
Zatímco si sama nepřiměřeně zatěžuje duši odpovědností a touhou po úspěchu, bezstarostné rivalky, jež se narodily třeba i o deset roků později, na dvorcích často uvolněně švihají.
„Nejenže jejich těla regenerujou rychleji než to moje. Výhodu mají taky v tom, že si některé situace tolik neberou. Neuvědomujou si spoustu věcí. Necítí stres. Ještě nemají co ztratit. Neobhajujou body, jenom je přičítají.“
Strýcová zatím letos narazila na sedm protivnic mladších nejméně o deset let s bilancí 4-3 (přemohla Kuličkovovou, Bouzkovou, Siniakovou a Kasatkinovou, podlehla Vondroušové, Bartyové a Osakaové).
Štvou ji svěžestí mysli, svalů i šlach. Zároveň však pro ni představují dráždivou výzvu.
„Je fajn s nimi držet krok a ještě je někdy porazit. Jsem babka, která jim chce zavářet. I když dneska se mi to rozhodně nepovedlo. Pokud to budu ťukat přes síť jako sráč, ony budou zavářet mně.“
