Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Další meta pro Špotákovou: Tokio 2020. Tělo vydrží, věří fyzioterapeut

BÁRA ŽIVÁ I NA PLAKÁTU. Před fotografiemi z předchozích medailových šampionátů a olympiád. Už deset jich bylo. | foto:  Dan Materna, MAFRA

26 2017
Vyhrála letos vše, co mohla. Mistrovství světa, finále Diamantové ligy, mistrovství Evropy družstev. Pokud by nyní skončila, tak na vrcholu. Ale to se nestane. „Jede se dál,“ oznámila Barbora Špotáková.

Při páteční oslavě v restauraci U Pinkasů se měla fotografovat i se všemi deseti medailemi z vrcholných akcí, které v kariéře získala. Nakonec z toho sešlo.

„Omlouvám se. Dvě hodiny jsem marně hledala klíče od sejfu, kde mám medaile schované. Pak jsem to vzdala,“ vysvětlovala královna oštěpařek. „Stejně by mi takové focení přišlo jako moc velké chlubení. Možná až po kariéře. Takže když jsem nenašla ty klíče, připadalo mi to jako znamení, že není všem dnům konec.“

Nejdůležitější znamení však dostává od hlavy a těla.

Hlava ji přesvědčuje: Chci házet dál. Dojatě si pročítá gratulace od fanoušků, lidí známých i neznámých. „Píšou mi: Báro, to nejde, ty ještě nemůžeš končit. Jejich vzkazy jsou tak milé a upřímné. Je úžasné zjišťovat, že jim svými výkony přináším radost.“

V 36 letech je matkou, užívá si chvil v rodinném kruhu, ale zároveň stále žije oštěpem. Do Prahy teď pozvala ke společnému tréninku Američanku Karu Wingerovou, při zářijové dovolené v Andalusii se pro změnu chystá navštívit bývalou soupeřku Mercedes Chillaovou.

Někdy se naopak strachuje, co bude po konci kariéry. „Toho se bojím víc než makání s oštěpem. Protože to makání znám a moje tělo je na ně zvyklé,“ přiznává.

Nápady na život po kariéře už sice má, ale zatím si je nechává pro sebe. „Mělo by jít o nějakou bohulibou činnost. Mám pocit, že musím vrátit, co mi bylo atletickým životem dáno.“

Po nevydařené sezoně 2015 poprvé přemítala, jestli má smysl pokračovat v závodění. Tehdy si sedla s koučem Rudolfem Černým a fyzioterapeutem Romanem Karpíškem. Toho se zeptala: „Ještě na to moje tělo vůbec má?“

„Rozhodně,“ ubezpečil ji.

Což letošní sezona potvrdila. „Prospělo mi, že jsem ji pojala klidněji a netlačila na sebe.“ Proto si nyní vytyčila nový cíl: olympijské Tokio 2020.

„Vydržím až do té doby?“ opět zjišťovala názor Karpíška, pečujícího také o Gabrielu Koukalovou a české biatlonisty.

Přitakal: „Jo. Jsi na tom dokonce zdravotně líp než před časem.“

Jako by poslední roky, během nichž se jí povedlo vybalancovat vlastní život, pomohly i jejímu tělu. Trucující achilovka přestala bolet.

NA ZDRAVÍ. Barbora Špotáková si žejdlík po skvělé sezoně může dovolit.

NA ZDRAVÍ. Žejdlík po skvělé sezoně může dovolit.

„Bára zraje a kvete,“ tvrdí fyzioterapeut. „A hlavně umí výborně vnímat své tělo. Pozná, kdy musí na nějakou bolest hned reagovat, nic nezanedbá a okamžitě přijde za mnou.“

Pochopitelně, 36 let věku a dlouhá sportovní kariéra se i na ní podepsaly. „Nejvíc Báře hrozí problémy na levé straně těla: bedra, kyčel, koleno. Ale zatím se nám vždy podařilo potíže rychle odstranit.“

Motivaci, že se stále může držet v absolutní špičce, hledá Špotáková rovněž u bývalých soupeřek. Vždyť Steffi Neriusová byla v roce 2009 světovou šampionkou v 37 letech.

„Nevím, co všechno se může v nejbližších letech stát. Přesto věřím, že Tokio není nesmyslným cílem,“ říká dvojnásobná vítězka olympijských her.

A tak se už v listopadu vrhne do přípravy na sezonu 2018, vrcholící evropským šampionátem v Berlíně a Kontinentálním pohárem v Ostravě. „Od jisté doby už ani nemůžu zastavit a přerušit přípravu na delší dobu. Jen jednou jsem si vyzkoušela nedělat delší čas vůbec nic. A dopadlo to šíleně. Takže se musím udržovat nepřetržitě.“

Pokud možno ještě tři roky.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze