Největší konkurentka Špotákové Ogrodníková skončila třetí za 56,36, o metr a dvacet centimetrů ji předstihla ještě Irena Šedivá. Olympijská vítězka z Pekingu a Londýna tak zvítězila s pohodlným náskokem bezmála šesti metrů.
Překvapil vás tak jednoznačný průběh?
Ano, čekala jsem velikou bitvu. Ale ze závodu jsem vyšla vítězně, a ještě se mi podařilo nezhoršit si achilovku, takže mě všechno těší. Brno pro mě bylo zase šťastné, stejně jako před osmi lety. Závod neměl příliš náboj, ale předvedla jsem krásný výkon a můžu být jedině spokojená.
Vítězství jste si zajistila hned prvním pokusem.
Věděla jsem, že musím první pokusem, protože v poslední době umím jenom těma prvníma. Nevím, čím to je. Možná tím, že už je dlouho, co jsme hodně makali a pak jak se hodně závodí, tak forma pomaličku padá. A za poslední tři týdny jsem toho moc nenaběhala, takže logicky fyzička malinko upadá a trochu se ztrácí.
ZPRAVODAJSTVÍze sobotního programu MČR v Brně |
Letos jste hodila za 63 metrů potřetí. Těší vás vyrovnanost výkonů?
Ano, ale k ideálnímu výkonu u mě musí všechno klapnout, musím se někdy taky pořádně vyspat, dát si klid, a ne furt jen vařit a uklízet. Záleží tedy na více věcech a jestli se letos sejdou, nevím. Budu se o to snažit. Každopádně věřím, že příští rok to bude výrazně lepší, teď je Darek (druhý syn) opravdu ještě malý a moc dobře nespím. Vzhledem k tomu, co mám za sebou, to byl dneska dobrý výkon. Ale potřebovala bych, aby to letělo třeba za 64, limit na olympiádu by byl hezký.
Jak jste se tedy na šampionát připravovala?
Opravdu vážně, stejně jako na Diamantovou ligu. Den před závodem jsem přijela pěkně vláčkem, hezky jsem se tady vyspala, což je pro mě v tomhle roce něco opravdu velmi ojedinělého a unikátního. Vstávala jsem v půl deváté, pak jsem se rozcvičila jako to dělám vždy před Diamantovou ligou. Bohužel jsme se rozcvičovali třikrát, protože nám posunuli začátek, ale přípravu jsem rozhodně nepodcenila.
Dva pokusy jste vynechala, šetřila jste síly?
Všechny pokusy ještě nemůžu vydržet, prostě to nejde. Všichni si myslí, že když běžíme třicet metrů, že to je hrozně jednoduché, ale ono se to nezdá. Sílu to bere, může si to každý zkusit.
Byl závod náročný i kvůli chladu a dešti?
Nakonec to bylo ještě docela dobré. Ale vždy když přijde nějaká taková fronta, tak během hodiny strašně klesne tlak a myslím, že to nás trochu sestřelilo. Jak včera tady byli všichni nabití teplem, tak dneska to bylo celé takové bez jiskry. Ale furt je to ještě dobré, horší je pořádná průtrž mračen, kterou jsme už zažili několikrát.
Jaký bude váš další program?
Musím přitrénovat. Začnu trochu běhat, zdá se, že už mi to achilovka dovolí, předtím to nešlo vůbec. Pak je velmi důležité finále Diamantové ligy v Curychu, možná finále extraligy a pak Dauhá. Na podzim se mi vždy povedlo chytit druhý dech, ale nevím, jestli to půjde i v tomhle věku a za takovéto konstelace, ale doufám v to.
A na olympijské hry v Tokiu už myslíte?
Bude to všechno o tom, abych tomu podřídila svůj program. Abych vedle toho fungovala jako stoprocentní matka, to opravdu nejde. Budu to muset malinko nějak přizpůsobit. Musíme tam být tak týden dopředu, což bude pro mě ten největší problém. Najednou být týden bez dětí je něco, co neznám a na co se nedá moc připravit.
