Dál posouváte rekordní hranici výher na Atletovi roku, nyní už na devět. Co na to říkáte?
Už to ani nepočítám. Dozvěděla jsem se to z upoutávky, že bych zase mohla vyhrát, a je to neuvěřitelné, nic jiného se k tomu nedá říct. Vloni mi říkali, že jsem jak Karel Gott na Slavících. Nečekala jsem, že letos budu zase říkat, že je to neuvěřitelné a že jsem to vůbec nečekala (zasměje se). Jakub Vadlejch byl taky velký adept, sezonu měl skvělou, ale vítězství na mistrovství světa je vítězství na mistrovství světa.
Kromě něj jste také celkově ovládla Diamantovou ligu. Byla to dokonalá sezona?
Kdybych k tomu hodila veteránský světový rekord, pak by to teprve byla dokonalá sezona. Začala jsem ji docela rozpačitě a bez nějakých velkých ambicí. Říkala jsem si, že se oštěpem budu bavit, nebudu tolik tlačit na pilu a ono se to nakonec krásně vyvrbilo.
Je tohle cesta do budoucna, aby vaše tělo dál zvládalo nápor vrcholového sportu?
Nejspíš to tak je. Uvědomila jsem si to teď, když jsem koukala na Všechnoparty s Martinem Fuksou (rychlostní kanoista). On sice není v mém věku, ale vyprávěl tam, jak mu neskutečně prospěl vojenský přijímač, když byl tři měsíce ve Vyškově. To stejné mi říkal i kolega Víťa Veselý. Člověk se dva, tři měsíce věnuje něčemu jinému než atletice a do jisté míry si odpočine víc než normálně. I mně přesně tohle vloni pomohlo, že jsem atletiku tak neřešila. Za ty roky má člověk techniku házení zmáknutou, není třeba tolik tlačit na pilu.
Příprava na příští sezonu bude tedy stejná?
Jsme domluvení, že pojedeme stejný model. Po Atletovi roku jedu do Jablonce na soustředění, které bude takové zahřívací. Nemusím teď trénovat nepříjemné věci, které jsou náročné pro zdraví, jako jsou trhy, přemístění nebo házení.
Tak co budete v Jablonci dělat?
Běhat po horách a zahájím všeobecnou přípravu.
Do vaší skupiny přibude Nikola Ogrodníková, budete mít o parťačku víc.
Je podobný typ jako já, taky bývalá vícebojařka. Ráda s ní budu běhat přes překážky, protože ona je naštěstí běhavá stejně jako já. Vždycky jsem tuhle cestu razila a i v tomhle věku to u mě pořád funguje.
Zase do přípravy zařadíte i tenis?
Doufám, že jo. Sice jsem si u něj loni před olympiádou zlomila nohu, ale nebráním se mu. Letos už jsem zase hrála. Příprava u oštěpu je hrozně dlouhá a tak je třeba si ji trochu zpestřovat. Není na škodu mít i všestranné dovednosti.
ŠŤASTNÁ VÍTĚZKA. Barbora Špotáková slaví zlato na mistrovství světa v Londýně.
Co alpské lyžování? Máte povoleno?
Trenérům se to někdy nelíbí. Ruda (Černý) byl vždycky větší střelec než Honza Železný, ten vždycky trnul. Když jsem trénovala u Honzy, jeli jsme na Hahnenkamm a to byl vystrašený, i když nebylo proč, ty největší hangy byly zavřené a ani to není můj styl pouštět se do risku. Proto se na lyže moc těším. Janeček (syn) už vloni lyžoval sám a mě baví i ty mírné svahy, kde si to docela užívám, nepotřebuju k lyžování kolmé stěny. I když i na těch mírných se stávají úrazy, ale to by pak člověk nemohl dělat nic. A Rudovi to naštěstí nevadí.
Na běžky vás to neláká? Pocházíte z Jablonce, areál Bedřichov máte za kopcem.
Vždycky jednou za rok jedeme na týden na běžky, ale je to takové spíš nutné zlo. Je to jiný pohyb, ale asi právě tím, že jsem z Jablonce, tak mám na běžky takové vzpomínky, že je to nutná dřina.
Když se ještě vrátíme k odpočinku po sezoně, jaký byl?
Zažila jsem jednu z nejkrásnějších dovolených vůbec, když jsme skoro čtrnáct dní cestovali po Španělsku. Byli jsme u jedné kamarádky, pak u Mercedes Chillaové (bývalé oštěpařky) v Jerezu. Taková poznávací dovolená, díky které teď Španělsko bude hodně konkurovat Maďarsku, kam jsme vždycky jezdili.
