Barboro, skalp Lady Vondrové - to se jistě počítá, že?
To se počítá! (smích)
Špotákovou předčila Ogrodníková, Vondrové vyfoukla český titul MalíkováZpravodajství z druhého dne MČR   |
Věřila jste, že byste mohla na čtyřstovce zvítězit?
Snažila jsem se běžet na juniorský rekord, zároveň pak také hlavně na sebe, abych překonala vlastní osobák. Když jsem viděla Ladu na cílové rovince, jak už trošku tuhne, tak jsem si řekla, že se kousnu a poběžím naplno. A to mi vyšlo.
Očekávala jste podobný čas, nebo jste i sama sebe trochu překvapila?
Říkala jsem si, že bych nechtěla rekord překonávat jenom o setinky. Tajně v hlavě jsem si myslela na to, že bych mohla běžet pod 52 vteřin. Vůbec jsem ale nečekala, jak by to mohlo nakonec dopadnout, protože celá moje sezona byla trošku divná. Neměla jsem soustředění, dvoufáze. Takže dosáhnout na čas 51,65 je pro mě něco neskutečného.
Jakou jste si pro závod zvolila taktiku?
Asi jako vždycky. První dvoustovku jsem rozběhla trochu pomaleji, mohlo to být kolem 25 sekund. Potom už jsem to vlastně jen tak nějak doběhla.
Pomohlo vám, že jste do závodu nešla v pozici největší favoritky?
Ano, měla jsem víc čistou hlavu, což mi hodně pomohlo. Po několika letech jsem si vyzkoušela trošku jinou roli, to mi vyhovovalo. Vlastně jsem si i užívala, že největší tlak byl vyvíjen na Ladu, na mě se trošku zapomínalo.
Barbora Malíková v roce 2018, když si doběhla pro zlato na mládežnické olympiádě v Buenos Aires.
Během závodu jste si přichystala mohutný finiš. Nastavila jste si myšlenky tak, že nemusíte skončit druhá?
Po předchozích zkušenostech jsem si dokázala v hlavě vytvořit vizualizace, že bych klidně mohla doběhnout druhá, ale i první, nebo bych mohla vytuhnout a skončit třeba čtvrtá. Soustředila jsem se na to, abych vždycky věděla, jakým stylem mám za každé situace běžet. Když jsem pak dobíhala do poslední rovinky, řekla jsem si: „Tak fajn, teď bych mohla Ladu i dát!“ A běžela jsem podle toho.
Vondrová po druhém čase kariéry: Čekala jsem, že to bude lepšíSobotní rozhovor  |
Takže jste si večer před závodem v mysli vytyčila cíl, že doběhnete první?
Říkala jsem si nejdřív, že určitě vyhraje Lada. Pak jsem si ale řekla, že by to mohlo být klidně jinak, připustila jsem si, že se můžu kousnout a vyhrát třeba i o prsa. Běžela jsem přesně podle toho, co jsem si představila v hlavě. Ještě ráno před závodem jsem si to opakovala.
V probíhajícím roce už atletika přišla o mistrovství světa juniorů v Keni, o mistrovství Evropy v Paříži a také o olympiádu, jejíž odklad vám osobně hraje do karet. Jaká je pro vás tedy tato sezona?
Samozřejmě olympiáda je olympiáda, tam jsem se rozhodně chtěla kvalifikovat, mým letošním hlavním cílem ale byla Keňa. Ta mě mrzela nejvíc. Jak následně prakticky ze všeho sešlo, tak ze mě opadl i stres. Soustředila jsem se hlavně na to, abych byla zdravá a měla z běhání radost. Z toho to pak všechno vzešlo.
O vás je známo, že jste měla ponožky pro štěstí. To stále platí?
Už jsem to pozměnila, protože šťastné ponožky začalo používat hodně atletů, takže to nebylo dobré. Letos mám tretry pro štěstí. Z Ameriky jsem si objednala speciální barvy, namalovala jsem si na ně muchomůrky ze hry Mario. Přidávají rychlost, takže to asi opravdu funguje, protože mi ji daly! (smích)
