Vzpomínáte si na osmifinále z loňského srpna, kde jste Halepovou trápila ve třech setech?
Tahaly jsme se, pak mi to bohužel nevyšlo, ale určitě jsem posbírala hodně zkušeností. Zjistila jsem, že můžu hrát i s nejlepšími hráčkami velice vyrovnaně. Řekla bych, že to byl i jeden ze startovních bodů, kdy se to přehouplo a začalo se mi tak dařit.
Nyní jste v Praze jako vítězka měsíc starého Roland Garros a světová patnáctka. Změnilo se od té doby vaše nastavení, s čím chodíte na kurt?
Na kurt chodím pořád stejně. Tehdy jsem chtěla s Halepovou hlavně hrát co nejdéle a trápit ji, zkusit udělat překvapení. Chci hlavně maximálně bojovat a po každém zápase být spokojená, že jsem odvedla sto procent.
Věříte více ve vlastní schopnosti?
Jsem jiná hráčka jenom podle žebříčku. Všechny holky jsou dobré a jsou na stejné úrovni. Každý týden vyhraje turnaj někdo jiný, proto je důležité zůstat na zemi a snažit se zlepšovat.
Vnímá vás okolí jinak?
Ve Wimbledonu jsem cítila, že jsem grandslamová vítězka. Chovali se ke mně jinak. Bylo to příjemné, nebudu říkat, že ne. Ale pro mě se nic nemění. Chci se dál zlepšovat.
Divoká kartaBarbory Krejčíkové Česká tenistka měla z udělení divoké karty na loňský podnik WTA v Praze takovou radost, že řediteli turnaje Davidu Trundovi připravila poděkování. „Koupila jsem pro pana ředitele láhev, byla to jedna z mých prvních divokých karet. Moc mi pomohla a dodala hodně zkušeností,“ cení si Krejčíková. |
Což se vám daří, v Praze jste loni startovala na divokou kartu, teď jste druhou nasazenou.
Pořád si připadám, že se to ani neděje. Když ráno vstanu, tak si říkám, jestli je to pravda, že jsem tak vysoko a mohu hrát tak velké turnaje a jsem šampionka v singlu. Možná si to uvědomím až po kariéře. Až v budoucnosti si uvědomím, co to znamená.
Jak si užíváte pozici, že si vybíráte, kdy chcete hrát, jaké chcete mít jídlo…?
Je to jiné, speciální. Je moc hezké, že za úspěchy přijdou taková ocenění a výhody. Ale není to parketa, ve které se cítím dobře. Jsem skromnější typ.
Po nedělním tréninku jste se fotila s Petrou Kvitovou, jak vnímáte, že máte stejně jako ona status grandslamové šampionky?
Je to příjemné, jako mladší jsem trénovala v Prostějově a Péťa tam byla, pak vyhrála Wimbledon a my tenistky jsme k ní vzhlížely. Takže je hezké stát vedle ní a vědět, že jsem dokázala něco podobného.
Úspěch v Paříži vám zajistil i účast na olympijských hrách v Tokiu. Co to pro vás znamená?
Těším se, určitě je to pro mě důležitý turnaj. Pro tenisty jsou sice důležitější grandslamy, ale olympiáda je jiná, je jednou za čtyři roky, což je speciální. Šance se tam dostat a něco uhrát je proto strašně malá.
Chystáte se o to pečlivěji?
Chci, aby se mi tam zadařilo, dávám tomu velkou váhu. Budu se snažit makat, aby to klaplo v singlu nebo v deblu. Doufám, že se mi to podaří a že si to užijeme i s ostatními sportovci a přivezeme co nejvíce medailí.
Pražský turnaj WTA ozdobí start grandslamových vítězek Krejčíkové a Kvitové |
Jak vás zasáhla zpráva, že hry proběhnou bez diváků?
Je to smutné. Každý sportovec fanoušky chce, ale pokud je to takto bezpečné a olympiáda se v takovém režimu může uskutečnit, je to správný krok. Všichni sportovci se s tím vyrovnávají, ale budou hlavně rádi, že se olympiáda nezruší.
Do tenisu i ostatních sportů se přitom fanoušci vracejí, ve Wimbledonu byla od čtvrtfinále plná kapacita. Nemáte obavy z návratu do ticha?
Bude to náročné, ale všechno se pak děje na kurtu. Chceme, aby tam fanoušci byli, ale když tam nejsou, tak se s tím stejně nedá nic dělat. To neovlivním. Jediné, co jako sportovec můžu ovlivnit, je, co dělám na kurtu. A na to se také soustředím.
Už jste nafasovala kolekci, kdy se do Tokia vydáte?
Měla bych odletět po turnaji tady v Praze. Záleží, jak dlouho na něm budu hrát, pak se přesuneme do Tokia.
Co byste říkala tomu, kdyby vás krajané zvolili vlajkonoškou pro zahajovací ceremoniál?
Nepřemýšlela jsem nad tím, že by se něco takového mohlo stát. Ale určitě bych neřekla ne.
14. června 2021 |