Možná škoda, že se v Praze výjimečně nehrálo ve skupinách, aby si každá z hráček vyzkoušela víc utkání, co říkáte?
Udělalo se to takhle a já jsem byla velmi ráda, že si zase zahraju. Hrálo se na tvrdém povrchu, na němž jsem vůbec netrénovala, v Brně jsem v přípravě hrála jen na antuce a zase jsem se na ni vrátila. Na hardu jsem si zahrála v neděli a v pondělí a šla jsem na zápas, který do té přípravy ani moc nezapadal. Pro tělo je to na betonu strašný záhul.
Tak k vám los aspoň mohl být milosrdnější než chytit do 1. kola zrovna Petru Kvitovou.
Mohl, ale nebyl. (smích) Aspoň jsem věděla, že budu mít dobrý zápas. Zahrála jsem si s hráčkou, která je v elitní světové desítce, je jednou z nejlepších hráček světa. Beru to jako dobrou příležitost.
Jaké to proti ní na kurtu bylo?
Rychlé! Moc se nehrálo, jak to již s Petrou bývá. Ona hraje strašně rychle. Já byla nadšená, že si v zápase vyzkouším to, na čem jsem pracovala během tréninku. Myslím si, že jsem předvedla slušný výkon, že jsem hrála dobře.
Rovnou se zhodnoťte, jak vám to šlo. Odešel vám některý z úderů nebo herních prvků úplně?
Odzadu to bylo v pohodě, to jsme hrály nastejno, stíhala jsem a dokázala jsem Petru i přetlačit. To bylo fajn. Zaostávala jsem na servisu, který Petra moc nekazí a umí zahrát leváckou zatáčku, což nesedí nikomu. Kdybych mohla, tak ji hraju taky. (směje se) Líp returnovala než já, víc mě tlačila z druhého servisu, a proto jsem musela víc riskovat, z čehož vzniklo víc dvojchyb než obvykle. Musela jsem ale do rizika jít. Kdybych jí jen nahrála, tak bych asi chodila jen sbírat míčky dozadu.
Neměly jste ve speciálním režimu sběrače na kurtu?
Měly, ale o to nejde. Chtěla jsem si zahrát, ne chodit pro míčky, které mi Petra zabije. Vím, co umí, když má formu.
Měla jste pocit, že se na vás karanténa hodně podepsala?
Nejhorší to bylo ze začátku. Člověk se sice udržuje, ale když nehraje tenis, tak ty pohyby na kurtu jsou pak úplně jiné. První týden mě bolelo úplně všechno. Teď si myslím, že to bylo celkem fajn. Nejsem na sto procent ready a fit, že bych mohla jít na grandslam, ale cítím se dobře.
Během pauzy jste se vrátila na ivančické kurty, kde jste trávila dětství, že?Zpočátku jsem vůbec nejezdila do Brna a zůstávala jsem v Ivančicích. Neměli jsme tam žádné případy (koronaviru) a já mám starší rodiče, tudíž jsem nechtěla riskovat, že je nakazím. Potom jsem do Brna začala jezdit a třikrát týdně jsem trénovala.
Měla jste v Ivančicích někoho k ruce?
Doma jsem byla odkázaná čistě na sebe, nebo jsem si šla zahrát s bráchou nebo s mámou. Trenéra, s nímž spolupracuju, mám v Brně. Je to tak, že on trénuje i další hráče, takže na turnaje se mnou nejezdí, tam mám hitting partnera z Kanady. Čili se to sešlo tak, že on je v Kanadě, můj trenér je v Brně a já byla buď v Ivančicích, nebo teď v Praze, kde si tréninky zařizuji sama.
Jaké pro vás bylo zase v Ivančicích pinkat o zeď jako kdysi?
Chodím tam ráda. Když přijedu domů a není s kým hrát, jsem tam často. To byla taková legrace, abych zase držela raketu. Zkusila jsem si nějaké voleje, servis, dělala jsem víc blbostí. (úsměv) Protože během roku hodně cestuju a hraju singl i debl, tak jsem měla hodně volna a trávila jsem čas s rodinou.
Šampionka mixu Krejčíková: Při hře přemýšlím, co by mi Jana poradila |
Co vás čeká v nejbližší době?
V polovině června se hraje první ze série turnajů mezi týmy Karolíny Plíškové a Petry Kvitové, kde jsem v Petřině týmu. Budou to čtyři akce, první na Štvanici, druhá v Prostějově a dál se uvidí. Formát je jako u chlapů při Laver Cupu. Čtyři utkání, všichni proti všem.
Domlouváte si už partnery do dámské a smíšené čtyřhry, abyste měla jistotu, až se začne hrát?
Pro debl jsem v kontaktu s Katkou Siniakovou, řešily jsme to a jsme domluvené na celou sezonu. To se nemění. My se spíš bojíme, aby se vůbec začalo hrát... Necháváme to plynout. Mix jsem neřešila zatím vůbec.
Začne se podle vás hrát?
V nejbližší době ne, a myslím si, že to bude ještě těžké. Jestli začneme, tak zřejmě na přelomu září a října. Nevidím to moc pozitivně. I když i to je složité říct; každý den přicházejí jiné zprávy. Nedávno hlásili, že situace v New Yorku se lepší, zato v Jižní Americe je tragická. Situace je strašně nevyzpytatelná, je to nahoru a dolů.
Daří se vám v takové nejistotě soustředit na tenis?
Snažím se být pozitivní a motivovat se, že to dopadne dobře. To je asi tak všechno. (povzdech) Neovlivním to, a až zavelí WTA, že hrajeme, tak to tak bude. Jde o zdraví a bezpečnost, které jsou na prvním místě. Mojí momentální prioritou je, aby tréninky byly kvalitní a aby moje příprava za něco stála.
Na svých sociálních sítích jste ukázala, že jste během karantény objevila vyšívání. Pochlubíte se?
Vyšívám obrázky, je to tak. Začala jsem s tím už loni, když jsem měla zranění chodidla a doma jsem se strašně nudila. Vyšívám předtištěné obrázky. Vyberu si k nim bavlnky, a když je obrázek hotový, tak ho zarámuju. Jedním, vyšitými kočičkami, jsem obdarovala neteř.
Předlohy si vyrábíte taky sama?
Je na to přímo firma, u které jsem obrázky objednávala. První byl velký 20 x 25 centimetrů, teď dělám jeden 30 x 40 a doma na mě čeká Pražský hrad, velikost 60 x 40, na ten se moc těším. Bude to něco velkého, hezkého, na vystavení. Praha je nádherné město.
Vypadá to, že jste vynalézavá. Nedávno jste byla vyfocená při skládání puzzle o velikosti skoro celého pokoje.
Člověk se musí zabavit, vyzkoušet něco jiného. Až pak přijde zase cestování, nebudu mít čas na nic jiného. Teď jsem se čas snažila využít co nejefektivněji. Učila jsem se nové sporty, objevovala jsem nové věci.
Povídejte.
Umím bruslit na ledě, ale nikdy jsem nebyla na inlinech, tak jsem je obula. Doma jsem si střílela na basketbalový koš. Mám ráda golf, takže ten bych taky do svého programu chtěla vsunout. Chystám se. No a objevila jsem i práci na YouTube. Nahrávala jsem videa, která jsem si i stříhala, abych měla motivaci při dělání kondice. Bavilo mě to, jen to sežere strašně moc času, takže tam jsem řekla, že to dělat dál nemůžu.
Zjistila jste nad něčím, že by vás to bavilo po kariéře?
Tak to zase ne. (úsměv) Ráda bych hrála tenis, hrála ho dobře a hrála ho ještě co nejdéle. Ten mě baví nejvíc.
