„Byl to pěkný bazének. Dres jsem měl celý nasáklý vodou, lepil se mi na tělo. Musel jsem se hned převlíkat, abych neonemocněl,“ přiznal dvaadvacetiletý reprezentant.
Zažil jste už šílenější závod, za ještě horších podmínek?
Snad jen v roce 2005 při ostravské Zlaté tretře, kdy jsme skákali v podobném dešti a navíc byla ještě větší zima. Změny počasí k atletice patří a neměl by to pro nás být velký problém. Ale tentokrát už jsme měli o sebe i strach, toho jsem si všiml i na ostatních. Třeba Tomáš Janků by za sucha skočil mnohem výš.
Musel jste použít netradiční boty, popište je.
K podrážce jsou připevněné železné kolíky, které musí být po celém obvodu boty, jinak by mi to při vybíhání oblouku nebo odrazu podjíždělo.
Výška 220 centimetrů byla v takovém počasí už nad vaše síly?
Třeba druhý pokus nebyl úplně nejhorší, ale postupně mi tuhly nohy a těžko se mi k laťce běželo. Taky jsem cítil malinký strach, aby se něco nestalo.
Zdejší specialitu, tradiční duoskok, jste už nechtěli riskovat?
V takovém počasí radši ne. Už potřebujeme jít někam do tepla, jsem celý promrzlý.
Už jste v pořádku po zranění?
Zdá se, že ano. Po dlouhé době ten levý kotník po závodě nebo po tréninku necítím. Snad bude dobrý.
Kolik času ještě budete potřebovat na splnění limitu pro mistrovství světa?
Jéžišmarja, tak to zatím nedokážu ani odhadnout. V Brodě to bylo nemyslitelné, teprve je začátek sezony a protože jsem v plné tréninkové zátěži, tak mé výkony jsou ještě nižší. Mistrovství světa bude na přelomu srpna a září, na to období chci vyladit formu.
Limit je 227 centimetrů. Co na něj říkáte?
Je pro všechny stejný a doufám, že si s ním dokážu poradit. Mým letošním cílem je letos kvalitně natrénovat, dostat se do pohody a to vše pak příští rok zužitkovat při olympijských hrách.
