Přesto se báječně vypořádala s výzvou, s níž se ve sportu setkávají pouze ženy. Poté, co v únoru 2008 přivedla na svět dceru Jadu Elle, získala tituly na US Open 2009 a 2010 a na Australian Open 2011.
Teď se o podobně vydařený comeback pokouší Běloruska Viktoria Azarenková. Boj s proměnou fyzické schránky a též o něco křehčí myslí začala v úterý večer na turnaji na Mallorce, půl roku a jeden den po narození syna Lea.
Utkání s Risou Ozakiovou bylo přerušeno pro tmu za stavu 3:6, 6:4, 5:4 pro podávající Japonku. Ve středeční dohrávce Azarenková zabrala, odvrátila tři mečboly a sokyni zlomila v tie-breaku.
Bývalá světová jednička a dvojnásobná vítězka Australian Open původně chtěla obnovit kariéru až koncem července, před americkou betonovou šňůrou. Zvládla se však připravit o měsíc dřív, takže stihne Wimbledon, na nějž se nyní připravuje na loni založeném travnatém podniku ve Španělsku.
Vyplatilo se jí, že si kondici udržovala rekreačním pinkáním až do sedmého měsíce těhotenství, než jí ho lékaři zakázali. A že po porodu nevnímala tréninky jako dřinu.
„Znamenaly pro mě odpočinek od běžných starostí,“ řekla deníku The New York Times. „Mentálně jsem je brala jako přestávku, zatímco fyzicky mě nabíjely.“
Po návratu na kurty vypadá štíhlejší. Přiznává, že shodila víc než jen pár kilo. Zkušenosti ji zocelily: „Těla i myšlení matek prochází tolika změnami. Uvědomila jsem si, jak jsme my ženy silné.“
Sedmadvacetiletá Azarenková pochází z Minsku. V patnácti se přestěhovala do Arizony, kde se o ni starala rodina hokejového brankáře Nikolaje Chabibulina. V srpnu 2013 si koupila dům v Los Angeles, oficiální sídlo má v Monte Carlu.
Chtěla hrát. Jako Kvitová
Kdysi patřila do ženské verze Velké čtyřky s Mariou Šarapovovou, Serenou Williamsovou a Petrou Kvitovou. Osud s nimi v poslední době provádí pozoruhodné pokusy.
Williamsová v lednu zjistila, že čeká dítě, načež v Melbourne dobyla svou 23. grandslamovou trofej a v dubnu oznámila, že jde na mateřskou. Její kouč Patrick Mouratoglou naznačil, že by už na příštím Australian Open nemusela chybět.
Šarapovová byla loni odsouzena k patnáctiměsíčnímu zákazu činnosti za doping. Pořadatelé jarního Roland Garros jí neudělili volnou kartu k účasti. Posléze pravila, že nežádá vstřícný krok ani od organizátorů Wimbledonu a že se o místo v pavouku popere v kvalifikaci.
Kvitová se den poté, co Azarenková povila Lea, stala obětí přepadení a podstoupila operaci vážně pořezané ruky. Navzdory temným prognózám o hrozícím konci kariéry se v květnu objevila v Paříži na Roland Garros. Ve středu vyhrála taky svůj druhý mač v Birminghamu, kde na oblíbené trávě znamenitě podávala, bez okolků zatočila s domácí Naomi Broadyovou 6:2, 6:2 a postoupila do čtvrtfinále.
Stejně jako Kvitové se Azarenkové podařilo opět naskočit na okruh WTA dříve, než se předpokládalo. Je fit. S péčí o syna jí pomáhá přítel Billy McKeague, jehož poznala na Havaji, kde někdejší hokejista pracoval jako golfový učitel.
Chudáci děti!
A byť se po třináctiměsíční pauze (před porodem byla zraněná) teprve snaží vyladit techniku, prahla po herní praxi: „Jen při zápasech se můžete skutečně zlepšovat.“
Že se v její duši cosi pohnulo, poznala při sledování jedné z partií na Roland Garros, kde byla ještě divačkou. „Překvapilo mě, jak ošklivě se tenisté někdy chovají ke sběračům,“ řekla pro NY Times. „Bylo mi při tom až nevolno. Při zápase je sama nevnímám. Až teď jsem si všimla, jak ty děti makají. Tak málo jim děkujeme. Napadlo mě, že jsem jim taky někdy ublížila.“
V něčem možná zjihla. Ale dravou touhu po vítězstvích ani náhodou neztratila.
