„Byl jsem první v rodině, kdo se kdy dotknul rakety. No a teď jsem Peta překonal. Nedokážu vyjádřit, co cítím. Nemám slov.“
Ta došla i všem ostatním. Djokovič ve finále Australian Open zválcoval Rafaela Nadala nezapomenutelným způsobem. Před sedmi lety zápolili v boji o titul na kurtu Laver Areny šest hodin, nyní Srb triumfoval poměrem 6:3, 6:2, 6:3 za dvě hodiny. Proti Nadalovi, který do té doby na turnaji neztratil ani set! „Novak byl lepší. O moc lepší. Naprosto ve všem,“ řekl Nadal.
Historické pořadí vyhraných grandslamů teď zní: 1. Roger Federer 20, 2. Nadal 17, 3. Djokovič 15, 4. Sampras 14, 5. Roy Emerson 12. Jestli to tak půjde dál...
„Jasně, že mě to motivuje. Ale Rogerův rekord je pořád daleko,“ říkal Djokovič (31 let) jako staronový král Melbourne, kde uspěl již posedmé (nové maximum). „Kolik sezon mi ještě zbývá? Sám nevím. Chci se prostě dál zlepšovat a k tomu si udržet momentální mentální, fyzickou i emoční úroveň. Tak, abych mohl být konkurenceschopný ještě pár let. A abych případně dostal možnost přiblížit se rekordu.“
Jak reálné to jsou úvahy?
Vždycky věřím sám sobě
Sám legendární Rod Laver ve své aréně prohlásil: „Novak by jednou mohl Rafu i Rogera překonat.“ Bývalý skvělý hráč a nynější komentátor Mats Wilander nazval vítězův finálový výkon „absolutně dokonalým“ – a nijak zvlášť nepřeháněl.
Proti Djokovičovi nešlo hrát. „V takové formě je prakticky neporazitelný,“ říkal v semifinále znemožněný Lucas Pouille a odhadoval, že tohoto Djokoviče mohou zastavit „jeden dva lidé na světě“.
21-0: Djokovičova bilance z Londýna, New Yorku a Melbourne |
Je zřejmé, na koho míří. Federer nedostal šanci a jen tak mimochodem: už na třetím grandslamu po sobě nezvládl duel, který nebyl nehratelný, naopak – podlehl postupně trojici Anderson, Millman, Tsitsipas. Nadal šanci dostal, ale byl bezmocný. „Na druhou stranu, tohle bolí míň než loňský Wimbledon. Teď bude snazší zapomenout,“ připomněl semifinálovou tenisovou nádheru, v níž Djokovič uspěl 10:8 v páté sadě.
Mnoho naznačí hned příští velký turnaj, Roland Garros 2019. Djokovič ho vyhrál jedinkrát za život a paralely se nabízejí: i v roce 2016 díky pařížskému triumfu vlastnil v jednu chvíli všechny grandslamové poháry. Co přišlo pak, je známý příběh. Ztratil chuť, přidalo se zranění lokte a operace. Zvenčí působil nalomeně, pro někoho až zlomeně. Ještě před rokem, kdy ho v Paříži ve čtvrtfinále šokoval Ital Cecchinato.
„Tehdy by moje současné úspěchy vypadaly velmi nepravděpodobně. Ale neříkám nemožně,“ pravil. „Nechci znít arogantně, jenže já vždycky hodně věřil ve své schopnosti.“
Djokovič: Byl to asi můj nejlepší výkon v grandslamovém finále |
Oranžové království u Bouloňského lesíka patří Nadalovi roky, uspěl tam už 11krát. Dokončí-li tucet triumfů, zase by Djokovičovi odskočil na tři grandslamy. Teoreticky to lze dohnat za rok, prakticky je to kosmická vzdálenost. Obnáší 21 výher po sobě, jednou na trávě a dvakrát na betonu. Ani jeden výpadek. Stoprocentní zdraví. Neutuchající motivaci. Přítomnost štěstí či minimálně absenci smůly.
Djokovič ale přesně tohle v součtu Wimbledonu, US Open a Australian Open zvládl. Kromě zmíněného semifinále s Nadalem jinak neměl namále. Čestná výjimka: mezitím ho ve finále Turnaje mistrů porazil Alexander Zverev.
To je asi jediná momentální naděje pro všechny vyzyvatele. Bliká však slabounce a přerušovaně, zastíněna dokonalostí krále Novaka.
