Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Atletky plzeňské Škody zabarvily sezonu do bronzu. Může být ještě lépe?

ZAHRANIČNÍ POSILA. Ukrajinská atletka Olena Kolesničenková (uprostřed) výrazně pomohla ženskému týmu Škody Plzeň k zisku bronzových medailí na finálovém mítinku mistrovství ČR družstev. Na městském stadionu na Skvrňanech vyhrála závod na 400 metrů překážek. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

23 2017
Medaili z mistrovství republiky družstev brala Plzeň po 25 letech. V roce 1992 byly ženy stříbrné, letos Škoda získala bronz.

Na tenhle kolektivní úspěch čekala plzeňská atletika rovné čtvrtstoletí. Ženy AK Škoda vybojovaly před dvěma týdny v domácím prostředí bronzové medaile z mistrovství ČR družstev. Navázaly tak na svoje předchůdkyně, které získaly v roce 1992 stříbro.

„Jsem nadšená, o medaili jsme se s holkama snažily a jsem ráda, že se nám to splnilo. Bronz je super úspěch,“ líčila po mítinku na Skvrňanech výškařka Denisa Majerová.

Do finálového závodu šly sice Plzeňanky z dělené první příčky společně s obhájkyněmi titulu z USK Praha v sestavě s Rosolovu, Ptáčníkovou a spol., ale všechny předchozí body se smazaly a v Plzni se začínalo od nuly. I tak držely domácí závodnice ještě po 15 disciplínách druhé místo za suverénním USK.

„Mám ale pocit, že nás Olymp Brno v závěru semele,“ prorokoval však před výškou a oběma štafetami Michal Černý, vedoucí extraligového družstva žen AK Škoda Plzeň.

Jeho propočty se naplnily, na finále posílené Brňanky nakonec jeho svěřenkyně přeskočily o dvanáct bodů. I tak ale plzeňský klub ovládlo obrovské nadšení. „Vždyť my jsme vždycky byly spíš na spadnutí z extraligy,“ líčila kladivářka Kateřina Skypalová, česká šampionka a juniorská mistryně Evropy.

Právě mládí je největší devizou plzeňského celku, řada atletek je v juniorském věku, některé dokonce ještě v žákovském.

Jediné individuální vítězství pro plzeňské barvy získala ukrajinská čtvrtkařka Olena Kolesničenková na překážkách. „Byl to poslední závod v sezoně, jsem naprosto spokojená, byl to perfektní závod ve skvělé kulise,“ hlásila pak publiku účastnice mistrovství světa i olympijských her. Čtyřiadvacetiletá rodačka z Rivne a bronzová z letošní univerziády závodila za Plzeň v extralize celou sezonu. Ve finále přispěla k bronzu i šestým místem na hladké čtvrtce a rozbíhala závěrečnou štafetu.

Plzeňanky šly za medailí cílevědomě, nebyla nouze o víceré starty. Například čtvrtkařka Petržilková běžela vedle své hlavní trati i dvoustovku a obě štafety. Nejvíc individuálních bodů, čtrnáct, nasbíraly vrhačky Lenka Valešová a Veronika Süsserová, Anna Zekuciová (100 m př., trojskok) a už zmíněná Kolesničenková. Oštěpem třeba házely i další čtvrtkařka Jana Reissová či výškařka Denisa Majerová.

„S tím oštěpem jsem počítala, ale že půjdu sprinterskou štafetu, bylo překvápko,“ usmívala se Majerová, která si v závěru mezi pokusy ve výšce odskočila rozběhnout sprinterskou štafetu. „Nakonec to bylo v pohodě, prospělo mi to,“ líčila. I přes zdravotní problémy byla ve výšce čtvrtá. „Noha pobolívá, ale chtěla jsem pomoct mančaftu. Bylo to doma, moc mi pomohli fanoušci,“ vysekla poklonu divákům.

I ti se velkou měrou zasloužili o historický úspěch. Plzeň potvrdila, že atletika tu má skvělé zázemí. Posune se za rok ještě výš?

Berlín je výzva, říká Petržilková

Do poslední chvíle věřila, že by plzeňské atletky mohly na nedávném vyvrcholení extraligy družstev před domácím publikem získat stříbrné medaile.

Nakonec Plzeňanka Tereza Petržilková prohrála v závěrečné čtvrtkařské štafetě finiš o prvenství s kolínskou Ivetou Kutalovou i souboj o druhé místo.

„I bronz je obrovský úspěch. Za mě obrovská radost,“ usmívala se pak Petržilková, která v den závodu slavila 24. narozeniny. „Bylo to krásné, užívala jsem si to,“ dodala atletka Škody.

Letošní sezonu pak zakončila na tradičním mítinku v Domažlicích.

Kdy naposledy jste absolvovala takovou porci startů?
To zvládám na každé extralize, i předtím začátkem července v Ostravě. Byla jsem na to připravená. Bylo toho dost, ale stálo to za to.

Který z těch čtyř vašich závodů doma v Plzni byl nejtěžší?
Asi hned ten první, čtyřstovka, protože to je moje hlavní disciplína. A přiznám se, že jsem byla hodně nervózní. Byl to závod na domácí půdě, před spoustou přátel, rodinou. Člověk se snaží nezklamat, nervy pracovaly. No a v té poslední dlouhé štafetě jsem zase musela vydolovat poslední zbytky sil.

Měly jste velkou touhu tu závěrečnou štafetu vyhrát, přestože už na konečné umístění v šampionátu neměla vliv?
Snažila jsem se běžet takticky, držet se za Ivetou a pošetřit síly do finiše, abychom si v cíli užily slávu, ale bohužel se to těsně nepovedlo.

Jaké pocity pak převládaly?
Za mě obrovská radost. Bronz je možná nakonec lepší než stříbro, to by nás zase mrzelo, že jsme nebyly první. (úsměv) A je to i výzva do příštího roku, zase se posunout o stupínek výš. Úroveň atletiky v Plzni teď hodně roste.

Letošní sezona už skončila, jakou máte pro příští rok osobní výzvu?
Chtěla bych posunout svoje maximum na čtyřstovce pod hranici 54 vteřin. To je můj hlavní cíl. A pokusím se zrychlit i na dvoustovce, někam ke 24 vteřinám.

A vysněný závod?
Obrovskou výzvou je mistrovství Evropy v Berlíně. Ale to je za dlouho, předtím nás čeká halová sezona. Uvidíme, kam se posunu.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze