V pondělí se v Pekingu se všechno změnilo. A rozhodně ne k jeho radosti. Renauda Lavillenieho už se nebudou ptát na světová maxima, 28letý letec bude teď odrážet dotazy směřující jinam. K mistrovství světa.
Proč vám znovu uteklo zlato? Jde snad o prokletí? Renaude, jak vám teď je? „Nedokážu skrýt své zklamání,“ špitl jen zdrceně.
Lavillenie je náš Usain Bolt, chlubí se Francouzi. Deník Le Point ho nazval Napoleonem skoku o tyči. Sám vládce tolik nevyzpytatelné atletické disciplíny už je však otrávený neustálými nároky. Ničí ho, co po něm každý a pokud možno v každém novém závodě chce.
„Kdybych všude vyhrával, lidé by se začali ptát,“ narážel na citlivé téma dopingu. Lavillenie je olympijským šampionem, světovým rekordman, mistrem Evropy venku i v hale. Pět let svému sportu dominuje. Jen mistrem světa nikdy nebyl. V Berlíně 2009 bral bronz. V Tegu dva roky poté zase. Moskva 2013 mu přinesla stříbro a před cestou do Číny si plánoval: „Zlato je hlavní cíl roku, na nic jiného nemyslím.“
Výkon 603 centimetrů z Diamantové ligy v Londýně mu dodal sebevědomí. Letos se to konečně může povést, myslel si. Jenže nepovedlo. Znovu na něj zbyl „jen“ bronz. „Už je mi ho trochu líto,“ pronesl Michal Balner, sedmý muž tyčkařského finále. „Zasloužil by si to, skáče dobře.“
Dlouho Lavillenie polehával na tartanu a sledoval, jak ze sektoru odcházejí slabší soupeři. Na 580 centimetrech přišel poprvé jeho čas a s obří rezervou uspěl. „Soutěž pro mě začala dobře,“ liboval si.
Jenže laťka o 10 centimetrů výš pro něj zůstala nedostižná. V Pekingu navždy. „Vážně nevím, co se stalo, 590 pro mě normálně není nic složitého,“ podivoval se. „Snažil jsem se, ale nešlo to. Taková je někdy tyčka, nikdy nevíte nic předem.“
Trenér D’Encausse na tribuně v šoku sešpulil rty, bratr Valentin skrýval obličej v dlaních a Lavillenie jen zoufale pokrčil rameny: „Dnes to prostě nefungovalo.“
Prokletí tyčkařského Napoleona trvá. A potrvá minimálně do Londýna 2017.
