V roce 2013 neporazitelná, loni zraněná.
A letos už zase vítězná.
„Když poběžím 53,50, bude to super,“ říkala Hejnová před závodem.
Jak řekla, tak udělala. Když proťala cílovou čáru, rozsvítilo se u jejího jména: 53,50.
Zlato!
„Tohoto titulu si vážím mnohem víc než zlata v Moskvě. Obhájit je těžší. Tlak je velký. Celý rok byl loni hrozný a ani letos se to ze začátku nevyvíjelo moc růžově. Ta cesta ke zlatu byla daleko těžší. Proto si ho víc vážím,“ řekla po vítězství (rozhovor přímo z místa čtěte ZDE).
Závod slušně zahájila, držela se v popředí - a v jeho finiši se utrhla před své konkurentky. V cíli měla pohodlný náskok před Američankami Littleovou a Tateovou.
Po finiši Hejnová zaťala pěsti, radostí si zakřičela. Dočkala se satisfakce po všech zdravotních problémech, které ji loni provázely.
A mohla se zabalit do české vlajky a děkovat fanouškům.
Nastartoval ji triumf v Paříži
Předloni si Hejnová odvykla prohrávat, letos se to musela zase učit. Na halovém mistrovství Evropy v Praze zkusila běžet osmistovku, ale vypadla už v rozbězích.
Osmý VeselýPřečtěte si o finále oštěpařů. |
Na jaře sice triumfovala na Zlaté tretře, další závody jí ale ideálně nevyšly. „Zatím to není ono. Hledám rytmus,“ přiznávala.
Až její oblíbená Paříž, kde obvykle září, ji vrátila na vítěznou cestu. Ovládla tamní Diamantovou ligu ve výborném čase 53,76. Uvěřila, že má na medaili z Pekingu.
V Číně pak nenechala nikoho pochybovat, že královna je zpět. Triumfovala v rozběhu, nejrychlejším časem ovládla semifinále - a po nejlepším výkonu roku obhájila zlato.
V únoru, když se vracela po zlomenině nártu a zánětu paty, říkala: „Jak by vypadal happy end? Kdybych získala v Pekingu zlato.“
A zase platí - jak řekla, tak udělala.
