„Nejlepší formu obětuji štafetám. A ty mě posouvají dál, i na velké akce, kde je šance uspět,“ říká hradecký atlet, který si v této sezoně už doběhl ke dvěma výborným výsledkům právě ve štafetě.
Jednak se s mužskou v květnu kvalifikoval na letošní mistrovství světa, jež proběhne na přelomu září a října v Dauhá. A jednak se smíšenou minulý týden získal stříbrnou medaili na Evropských hrách v Minsku. Ve výborném čase, který patří k nejlepším v Evropě.
Kostelecký vystřílel první zlato z Evropských her, atleti mají dvě stříbra |
Začněme právě medailí z Minsku. Vedle toho, že smíšená štafeta je téměř na začátku své existence, novinkou byl i formát závodu, který neměl finále a štafety se seřadily podle časů ze semifinále. Jak jste to bral?
Bylo to trochu zvláštní, vždyť že jsme druzí, jsme věděli až poté, co doběhla poslední skupina. Bezprostřední euforie, když proběhnete cílem a víte, že máte medaili, tedy chybí.
Byli jste hodně napnnutí, jestli o ni kvůli časům poslední skupiny nepřijdete?
Dokud to není hotové, není jisté nic. Je ale pravda, že i když tam byly ještě docela rychlé štafety, byli jsme přesvědčeni, že by nám to na medaili mělo stačit.
Stačilo. A co výkony, které jste v Minsku předvedli?
Už čas v kvalifikaci těsně pod 3:19 byl velmi slušný, ale v semifinále jsme ho ještě o vteřinu a půl vylepšili, takže spokojenost. Podařilo se nám dostat do formy, protože po Jokohamě jsme byli takoví ubití.
Tam jste byl s mužskou štafetou a rovněž se šťastným koncem jako v Minsku.
Souhlasím. Odjeli jsme tam ve výborné formě, na posledním úseku byl Pavel Maslák, ve finále B to dopadlo i díky tomu výborně. Kvalifikovalo se deset štafet, takže ve finále B jsme potřebovali být do druhého místa.
Jenomže jste nebyli, co se stalo?
Jak jsem již říkal, měli jsme to výborně rozběhnuté, ale Pavel to měl na posledním úseku těžké, několik výborných soupeřů, takže nakonec doběhl do cíle třetí.
Nakonec vám pomohlo, že ve finále A nedoběhli Američané a vy jste se v konečném výsledku posunuli na kýžené desáté místo. Jak jste tyhle chvíle prožívali?
Věděli jsme, že jedinou šancí opravdu je, že někdo z hlavního finále nedoběhne. Proto jsme sledovali start, kde k tomu je nejblíž, tam to ale všechno proběhlo bez kolizí, a tak už jsme nevěřili a v podstatě závod přestali sledovat. Když jsme se ale koukli na výsledkovou listinu, tam byla u Američanů diskvalifikace. Těsně před cílem totiž jejich finišman upadl a následně byli diskvalifikováni za vyběhnutí z dráhy.
Následovala hned velká radost?
Spíš naděje a nervy, protože při diskvalifikaci se může podat do dvou hodin po závodě protest. To čekání bylo pro nás hodně dlouhé. Teprve potom to z nás spadlo.
Díky tomu se česká štafeta kvalifikovala na mistrovství světa..
Teď to neřeším a budu se snažit se co nejlépe připravit. Je to ale dost složité, protože první vrchol, kterým byla kvalifikace v Jokohamě, proběhla už v květnu a mistrovství světa je až na přelomu září a října.
Jak to provedete?
Teď mě téměř čtyři týdny čeká příprava, pak hned mistrovství republiky. Poté už jen mistrovství Evropy družstev v Polsku - no, a pak už mistrovství světa. Ta příprava bude letos na úkor závodů.
A osobní rekord, o kterém byla řeč na začátku?
Tohle teď neřeším, i když to opravdu už nějaký pátek je. Třeba loni jsem ho už docela ostřeloval, ale zatím se to nepovedlo. Uvidíme.