Téměř jistý start na světovém šampionátu v anglickém Birminghamu v sedmiboji si zajistil výborným výkonem na republikovém mistrovství, kde nejen že vyhrál, ale osobním rekordem 6 021 bodů se zařadil na čtvrté místo aktuálních světových tabulek.
Desetibojařský juniorský mistr Evropy z roku 2015, který se atletice vyučil v Hradci Králové, se po dvou letech sportovního strádání konečně chystá na první velkou akci v kariéře mezi dospělými. Po vítězství na domácím šampionátu v sedmiboji ho první březnový víkend s velkou pravděpodobností nemine světový šampionát v hale.
Jan Doležal
|
Zdraví vás v minulých dvou sezonách hodně trápilo a v obou případech to začalo v hale. Myslel jste na to i tentokrát?
Hrozně jsem se bál prvního dne, kdy se skáčou dálka a výška. Před dvěma lety jsem si v hale při dálce zranil stehenní sval, do toho v létě začaly achilovky a celou sezonu mě to provázelo. Loni v hale vše probíhalo suprově až do chvíle, kdy jsem si ho někde na výšce 205 centimetrů natrhl zase. A pak jsem se v létě už nerozeběhl a neabsolvoval ani jeden desetiboj.
Asi je zbytečné se ptát, co jste ty dva roky prožíval...
Hrozné trápení, už jsem někdy opravdu přemýšlel o konci, táhlo se to.
Co vám pomohlo k návratu?
S trenérem jsme zkusili něco změnit v tréninku, víc jsme začali poslouchat tělo.
A vyšlo to, jak jste se cítil po prvním dnu šampionátu, který jste opravdu ve zdraví přežil?
Spadlo to ze mě. Byl jsem zdravý a navíc měl hodně slušný počet. V té chvíli jsem věděl, že druhý den už půjde opravdu o závodění a ne jen o to, abych přežil.
Zůstaňme ještě u prvního dne, v něm zaujal hlavně váš osobní rekord 759 centimetrů v dálce. Věřil jste v takový výkon?
Už v rozcvičování jsem měl pocit, že to může být daleko, a ono to potom také vyšlo. Možná pomohlo i to, že šampionát byl na Olympu, kde trénuju a kde to dobře znám.
Osobní rekord jste skočil hned v prvním pokusu, pak už jste další dva neabsolvoval. Nechtěl jste riskovat?
Byli jsme tak s trenérem domluveni. Když to bude nad sedm a půl metru, přestanu. Taktika i proto byla taková, že do prvního pokusu dám všechno, půjdu na 110 procent. Pak už nemělo cenu pokračovat.
Dálka vám vyšla výborně, s výškou to ale bylo horší, po ní jste pustil znovu do vedení Adama Sebastiana Helceleta.
A i díky tomu jsem si také myslel, že je rozhodnuto. Říkal jsem si, že když jsem neskočil ani dva metry, tak jsem to Adamovi otevřel a že už ani nemůžu vyhrát.
Z čeho jste v této úvaze vycházel?
Hlavně kvůli tyči, která se skáče druhý den. V ní je Adam lepší, je schopný skočit pět metrů, kdežto já v ní nejsem v takové pohodě. Měl jsem pocit, že tenhle souboj vyhrát ani nemůžu.
Dopadlo to ale přesně obráceně, právě v tyči jste si udělal rozhodující náskok. Hodně vás to překvapilo?
Hodně. Adam překvapivě skončil na 460 centimetrech, zatímco já jsem se najednou dostal do pohody. Před jejím začátkem jsem věděl, že když neskočím nějakých 480 centimetrů, což je na mé poměry dost, můžu se s myšlenkami na světový šampionát rozloučit. A bylo z toho nakonec 490 centimetrů a ty poslední skoky jsem se cítil výborně.
Za dva týdny vás čeká halový světový šampionát, co do té doby chcete ještě stihnout?
Už se toho ani moc nedá. Ostatně mám letos za sebou už třetí sedmiboj, tolik jsem jich v jedné sezoně v hale nedal nějakých šest let.
O víkendu je na programu mistrovství republiky, zkusíte nějakou individuální disciplínu?
Pokud ano, tak jedině překážky. Výhodou je, že to je opět v naší domácí hale, uvidíme ale, jak se budu cítit. Zvlášť achilovky musím šetřit. A pak už budou jen dva týdny připravit se na Birmingham.
