Stovku zaběhla v čase 1:17,33, což nikdo ve věku 100 a více let dosud nedokázal. Ponechme stranou, že konkurence v této kategorii není tak početná; výkon nezničitelné Američanky budí údiv i tak.
Stejně jako její příběh.
Ke sportu měla vztah odmala, jenže okolnosti jí dlouho nepřály. Když vyrůstala, zasáhla Ameriku Velká hospodářská krize. Keelingová bojovala, aby vydělala na živobytí: hlídala děti, myla okna...
A osud jí zkoušel dál: ve 42 letech zemřel její manžel na infarkt. Sama musela vychovávat čtyři děti, s nimiž žila ve skromném bytě v Harlemu. Jako žena tmavé pleti si prožila v 50. letech v USA naplno boj o rovnoprávnost.
Jeden z jejích synů Donald si při službě v námořnictvu vypěstoval drogovou závislost. Tu od něj převzal i mladší Charles –a oběma se stala osudnou. Donalda kdosi oběsil, Charlese umlátili na ulici baseballovou pálkou. Obě úmrtí přitom měly mít spojitost s drogami.
„Nikdy jsem necítila tak hlubokou bolest,“ přiznala Keelingová pro New York Times. „Všechno se začalo rozpadat.“
Její dcera Shelly si všimla, jakým utrpením prochází. A že se její stav rychle zhoršuje. „Tak jsem ji jednoho dne vzala, koupily jsme pár tenisek - a už to bylo.“
Ida Keelingová tak v 67 letech začala s běháním. Dcera ji přiměla se přihlásit na pětikilometrový závod v Brooklynu. Vyrazila spolu s ní - a pak napjatě čekala, kdy se matka objeví.
Až pak konečně... „Bože, myslela jsem, že ten závod nikdy neskončí. Ale cítila jsem se po něm tak volná. Osvobozená od všech špatných vzpomínek, podrážděnosti, stresu,“ líčila po doběhu.
Pokračování příběhu si lze domyslet snadno. Keelingová se v běhání zhlédla. Dál a dál se účastní závodů a překonává rekordy. Aspoň hodinu denně cvičí.
A zakládá si na tom, že navzdory pokročilému věku zvládá vše sama. „Peru, vařím, žehlím, uklízím, vytírám, nakupuju.“ A krátce před 101. narozeninami nebrzdí. „Tolik starších lidí jen někde posedává. To není můj případ. Čas běží, ale já pořád jedu dál.“
Budiž příběh její nezdolnosti inspirací.