Její souboje s Hejnovou byly hned dva, což poražená nelibě nesla. Nelíbilo se jí, že pořadatelé poslali dvě největší favoritky společně už do rozběhu; Hejnová tak ve finále marně útočila z nevýhodné druhé dráhy.
„Podle toho, jak byl nasazený rozběh, jsem věděla, že to bude hodně těžký boj. Obdivuju Zuzku, že z takové dráhy běžela hodně dobrý čas,“ ocenila Rosolová rivalku, kterou dvakrát předčila: „Dodá mi to sebedůvěru, ale na čtyřstovce je Zuzka letos famózní. Tak doufám, že se jí tam co nejvíce přiblížím a třeba ji i trochu potrápím.“
V Praze se běželo na poloviční trati a Denisa Rosolová věří, že by mohla prorazit i v evropské konkurenci. Proti je však ostrá bolest v noze.
Co s vámi je?
Závody vydržím, ale po nich hodně trpím. Špatně se mi i vyklusává. Tam, kde končí Achillova šlacha, mám výrůstky. Po Bělehradu půjdu na malou operaci, protože se to musí celé vyčistit, abych byla připravená na léto.
V čem vás tahle patálie omezuje?
Nejdřív se to řešilo ambulantně, opíchali mi to a vytáhli zánět. Ale za deset minut tam byl znovu... Trénovat se s tím nedá. Když jdu rychlejší trénink, nemůžu pak dva dny ani klusat. Proto jsme se rozhodli pro zákrok. Prý bych po něm za deset dnů měla normálně fungovat, tak uvidíme.
Závodíte přes bolest?
Ano. I tady jsem to cítila; čím je tvrdší dráha, tím je to pro mě horší. Když si to zahřeju, dá se to. Ale druhý běh ve stejný den bude docela maso. Musím pochválit Adama (desetibojař Adam Sebastian Helcelet je jejím přítelem), jak se o nohu stará. Masíruje, dává zábaly, vyhání otok. V tom je perfektní.
Česká atletka Denisa Rosolová a jedno z jejích tetování. Vidět je i při závodech.
Pověříte ho tím i na halovém šampionátu v Bělehradě?
Nevím, jestli se to bude jeho trenérovi líbit (úsměv). Ale už je to taková tradice. Šlo to i tady, tak třeba nám to povolí.
Jaké tam budete mít ambice?
Každý chce do finále, ale bude to těžké. To se řekne: Je poolympijský rok, všichni budou odpočívat. Ale všichni si naopak chtějí dokázat, že když se jim nepovedla olympiáda, půjde to letos. Myslím, že už sedm holek má čas pod 52 sekund. Ale je to hala, čtvrtka v ní je kontaktní sport. Může se stát cokoliv.
Vás čeká již sedmý evropský šampionát pod střechou. Letí to, že?
Už závodím s holkama, co jsou o deset let mladší. Tady v Praze jsem si říkala, že když je mezi starty jen hodina, tak takové o dost rychleji regenerují. My se Zuzkou jsme matadorky, které věkový průměr musí trochu zvýšit. Ale když vidíte holku, které bude v prosinci šestnáct, jak tam všechny trápí... Běžíte s někým, kdo by teoreticky mohla být vaše dcera.
Prý vám už i někteří vykají.
To se mi stává hodně často. I devatenáctiletí kluci mi říkají dobrý den. Ale já sama zažila něco podobného – když jsem potkala Tomáše Dvořáka, tak jsem mu vykala. Taky jsem teď jediná, kdo tyká Honzovi Železnému, protože jsem s ním ještě závodila. Docela to utíká, ale já si nepřipadám na třicet, spíš na pětadvacet. Naštěstí mám mladého chlapa a ten mi pomáhá, abych se cítila mladě.
