"Sama vím, jaké to je být na velké akci. Poprvé jsem si to vyzkoušela už v roce 1992 na olympijských hrách v Barceloně. Člověk je nervózní, přemýšlí, jak by co ještě dohnal a jestli na něco nezapomněl. Určitě to ale mají jednodušší nováčci. Netíží je zodpovědnost, neleží na nich takový tlak. Jakmile něco dokážete, už se automaticky očekává, že výkon nebo medaili zopakujete. To je nesmírně obtížné. Navíc, když pak jedete na podobnou vrcholnou akci, na níž se připravujete celý rok, máte sami vyšší ambice a nechcete zklamat ani sebe."
"Celá česká výprava je pohodová skupina lidí. Myslím, že se dokáží vzájemně podpořit a povzbudit. A kdo z nich má největší šance na úspěch? Určitě Honza Železný, který bude chtít potřetí zvítězit na mistrovství světa. Všichni mu to přejí a všichni mu věří. Dalšími želízky v ohni jsou jednoznačně desetibojaři - Roman Šebrle a Tomáš Dvořák."
A kdo by mohl příjemně překvapit? Snad Pavla Hamáčková. Je vlastně její povinností postoupit z kvalifikace mezi nejlepší osmičku tyčkařek. Hodně také věřím oštěpařce Nikole Tomečkové. Ta by také mohla být velkým překvapením. Má velkou šanci a domnívám se, že už po letech neúspěšných kvalifikací tu smůlu konečně protrhla. Dokázala to už loni na olympiádě a snad jí to zvedlo sebevědomí."
"Kvalifikace, to je prokletí mnoha závodníků a nejenom českých. Z vlastní zkušenosti musím říct, že je často horší projít kvalifikací, než pak získat medaili. V kvalifikaci je totiž stanoven určitý limit, který musíte splnit a to je strašný tlak na psychiku. Když už ale projdete tím sítem, nemusíte ani výkon zopakovat a nakonec třeba i zvítězíte."
"Říká se, že v české atletické výpravě je až příliš vrhačů, což by mohlo svádět k domněnce, že tu máme málo kvalitních skokanů a běžců. Je to ale jen klamný dojem. Zapomíná se, že já i výškařka Zuzka Hlavoňová máme mateřské povinnosti, běžkyně Lída Formanová i Helena Fuchsová jsou zraněné. To dost zkresluje, ale já vím, že až se vrátíme, můžeme zase plnohodnotně reprezentovat."
"V Edmontonu je sice o osm hodin méně, ale v naší výpravě nejsou žádní nováčci, a s aklimatizací tak nebudou mít problémy. Všichni odjížděli minimálně s týdenním předstihem a to je dost času, aby se organismus se změnou vyrovnal. Obecně si ale myslím, že čím delší dobu je atlet v místě závodu, tím je to lepší. Je aspoň dost času na rozkoukání a seznámení se stadionem."
"Pravděpodobnost, že v Edmontonu padnou převratné světové rekordy, je dost malá. Snad je šance v nových disciplínách jako je oštěp a kladivo žen. Jinak je ale dost náročné projít všemi kvalifikacemi, rozběhy, meziběhy a než se člověk dostane do finále je rád za kvalitní výkon a umístění. Atleti nejsou tolik uvolnění jako na menších mítincích a navíc nejlepší světové výkony jsou teď hodně kvalitní, takže překonat je není vůbec jednoduché."
"I když v televizi poběží přenosy ze šampinátu pozdě v noci, budu se dívat. Musím stejně vstávat a kojit malou Terezku, tak mi to ani nevadí. Určitě se chci koukat na naše reprezentanty a pak také na trojskok a výšku."
