A kdyby Tomáš Grepl basketbalové Pardubice na dálku nehlídal, na včerejším prvním tréninku by nevycházel z úžasu. Mužstvo "do počtu" obhajuje famózní ligový bronz, hraje v moderní ČEZ Aréně a v jeho středu čaruje Sanders.
"Nezměnilo se snad jen pár lidí v realizačním týmu. Pardubice jinak šly neskutečný způsobem nahoru," říká jedenatřicetiletý křídelník, který v Německu získal trenérskou licenci a v nové sezoně se stane asistentem kouče Ivana Vojtka.
Tomáši, máte v kapse trenérskou A licenci. Znamená to, že už myslíte na zadní kolečka?
Na ukončení kariéry zatím určitě nemyslím. To pardubické asistentování beru spíš jako takový vedlejšák (smích).
Takže nehrozí, že byste kvůli trenérským povinnostem zanedbával svoji přípravu?
V žádném případě! Cítím, že stále mohu být platný i jako hráč.
Co si tedy slibujete od pozice hrajícího asistenta?
Těším se na získávání zkušeností od takového barda, jako je trenér Vojtko. Rád bych získal i náhled na takové věci, jako jsou výživa, regenerace a další.
V Německu jste hrál čtyři roky druhou bundesligu. Už vás to táhlo domů?
Poslední rok jsem tam zůstával v podstatě už jen kvůli té licenci. Nezapírám, že první kontakty proběhly s Brnem, ale raději jsem pak dal přednost Pardubicím.
Jste zpět po čtyřech letech. Na koho z týmu si ještě pamatujete?
V hráčském kádru nezůstal kámen na kameni. Nezměnilo se snad jen pár lidí v realizačním týmu. Pardubice šly neskutečným způsobem nahoru.
Sledoval jste na dálku počínání Pardubic?
Nejen Pardubic, ale sledoval jsem celou ligu. Je tu víc peněz i cizinců, i když je otázka, zda jejich kvalita odpovídá a jestli by nebylo lepší ubírat se trochu jinou cestou. Celkově ale musím říct, že celá soutěž šla hodně nahoru.
V roce 2000 jste se stal nejlepším střelcem ligy. Můžete se podobným metám přiblížit?
Asi ne, vždyť typologie pardubického mužstva je dnes úplně jiná.
V pondělí klub zahájil přípravu na novou sezonu. Jak se těšíte?
Ufff, bude to hodně náročné (smích). Trenér Vojtko je totiž velký pedant, který sází na perfektní fyzickou kondici. Prvním cílem tedy bude přežít to všechno ve zdraví.
Vidím, že dostatek informací máte také o kouči Vojtkovi...
Bodejť bych neměl, když působil také v Německu. A musím říct, že tam má docela jméno. Je pro mě čest, že do kádru mě chtěl právě on.
Promiňte, že se ptám, ale myšlenky na konec kariéry vás skutečně ještě nepřepadávají?
Ne, ale může se to velmi rychle změnit, kdyby přišlo nějaké zranění. Zatím se ale cítím v dokonalém pořádku.
