U reprezentace spolupracujete už se třetím trenérem. Zkuste všechny kolegy srovnat.
Trtík byl spíše autoritativní trenér, zatímco Pauza byl velký demokrat. S některými házenkáři ještě hrával, takže vztahy byly kamarádské. Lipták je něco mezi. Je demokrat, ale odsud potud. Díky tomu, že působí v zahraničí, má renomé a hráči ho respektují. Ale jeho pozice je jiná, protože hráči vyzráli a jsou starší.
Současný trenér Lipták se několikrát zmínil, že na začátku jste mu hodně pomohl. V čem?
První kvalifikační zápas jsme odehráli v Lotyšsku. V pondělí jsme se potkali, v úterý letěli a po jednom tréninku šli na to. Na ovlivnění hry měl málo času, dal důvěru nejzkušenějším hráčům. Já jsem mu jen říkal některé věci o družstvu.
U reprezentace působíte od roku 2003. Jaké máte vztahy s oporami?
To byste se musel zeptat jich. S některými jsem byl už v kadetech a v juniorce. Jejich vývoj byl poučný i pro mě. Vemte si takového Jíchu. Nebyl nejlepší hned, musel se moc učit, ale zvládl to. Nehrnul se rovnou do nejlepších klubů, šel postupně. Otrkal se ve Švýcarsku, pak přešel do Německa a dnes je v nejlepším klubu na světě.
Nedělají si z vás hráči legraci, že budete reprezentačním asistentem až do penze?
Samozřejmě, že dělají (smích). Vyplynulo to ze situace. S Trtíkem jsem dlouho hrával v Ostravě a Karviné. Pak přišel Pavel, byl mladý, potřeboval staršího kolegu. Zvažoval jsem, jestli pokračovat ještě s Liptákem, ale dlouho se známe, tak jsem kývnul. Ovšem vždycky jsem to bral tak, že si mě nechali, protože trénuju brankáře. To je docela důležité.
Nikdy jste neměl ambice být hlavním trenérem reprezentace?
I v lize jsem většinou někomu pomáhal, protože bych musel nechat práce ve škole. Přestat učit jsem nikdy nechtěl, protože trenérských pozic je málo. Jakmile jednou odejdete ze školství, těžko se do něj vracíte.
