„Přepsali jsme historii... Máme první titul pro Arrows, což je krásný pocit, neskutečný,“ líčil, než na něj hráči chrstli nápoj z barelu.
V sérii jste před čtvrtým zápasem vedli 2:1. Věřili jste, že už doma Draky udoláte?
Samozřejmě. Byla by škoda to ztratit, ale mluvíme o dvou skvělých a naprosto vyrovnaných týmech. Takže čekat, že bychom vyhráli tři zápasy v řadě, bylo nepředstavitelné. Museli jsme hrát od začátku do konce, od prvního balonu do posledního.
V základní části a nadstavbě jste měli s Draky bilanci 1:6. Nebylo to před finále frustrující?
Ne. Věřil jsem. Přiznám se, že v základní části jsme s Draky trochu taktizovali a neukázali jsme jim naše nejlepší nadhazovače. V zápasech v základní části nešlo o tolik.
Proti Drakům, držitelům 21 titulů, jste hráli ve finále pošesté. Kolik jste jich odehrál vy?
Pro mě to bylo páté finále.
Co tedy letos rozhodlo, že jste Draky ve finále konečně porazili?
Týmový výkon, vůle, hlad po vítězství a celkem precizní obrana i skvělé nadhazování.
Jakou roli sehrál fakt, že se vám podařilo dát dohromady koleno Terrela Joyce?
Bylo to zásadní. Hned den po třetím zápase jsem s ním jel k doktorovi Martinu Mohylovi na fakultku, kde mu to koleno zkontroloval, a naštěstí mi řekl, že to není tak vážné. Terrel byl na dvou rehabkách, kde mu to opíchali jehličkami, dostal elektro a dali mu to do kupy. Byl schopný aspoň chodit na pálku a dal důležitý homerun, stáhl dva body. Super věc, že jsme ho tam měli.
Joyce nasbíral v sezoně 29 homerunů. Co na to říkáte?
I když to není rekord extraligy, tak je to úplně nepředstavitelné číslo, fantastické. Prostě paráda.
A co Chris Burkholder a Tomáš Ondra, kteří odházeli poslední zápas?
Chrisovi jsem dal balon a věděl jsem, že bude mít ten zápas relativně pod kontrolou. A Tomáš? I když byl předtím v Brně trefen odpalem, tak se dal do kupy jak fyzicky, tak mentálně, a famózně nám to bez problémů zavřel.
