Půl roku nemohl ve svém domovském bazénu trénovat, do přípravy na vrchol sezony zasáhlo dokonce i zemětřesení. Přesto nenašel přemožitele.
Budějovický plavec Arnošt Petráček vyhrál začátkem prosince mistrovství světa handicapovaných v Mexico City. Ve své královské disciplíně na 50 metrů znakem si doplaval pro zlato v čase 43:35 vteřiny.
„Jsem totálně vyčerpaný, ale šťastný, že to všechno skončilo vítězstvím,“ říká dnes sportovec. „Ještě nikdy jsem totiž neměl na mistrovství světa, Evropy či paralympiády tak dlouhou přípravu jako teď. Normální je to zhruba mezi osmi až deseti měsíci, na Mexiko jsme trénovali přes rok, protože šampionát kvůli zemětřesení posunuli,“ vysvětluje Petráček s tím, že část přípravy strávil i v italském vysokohorském středisku Schnalstal. A to hned dvakrát.
„Rozhodně mi to ke zlatu pomohlo. Mexico City je v nadmořské výšce okolo 2 200 metrů, Schnalstal pak ve dvou tisících. Lépe jsem se tak připravil na plavání, dýchání a pomohlo mi to i v aklimatizaci na závod.“ Svou finálovou plavbou českobudějovický sportovec vytvořil rekord šampionátu a zároveň tak potvrdil, že ve své kategorii patří k nejlepším na světě.
„Ve finále se mi plavalo celkem dobře, i když to tentokrát nebylo až tolik na pohodu. Závod byl dost utahaný, ale od startu do cíle jsem vedl. Zhruba tak po patnáctém metru jsem si začal dělat náskok. Za výsledný čas a samozřejmě i za zlatou medaili jsem moc rád, i když to bylo o necelé dvě vteřiny pomalejší než můj osobní a zároveň i světový rekord,“ zmiňuje Arnošt Petráček.
Během podzimní části přípravy museli se svým koučem Jiřím Filipem trénovat na různých místech České republiky, protože plavecký stadion v Českých Budějovicích nebyl v provozu.
„Byli jsme v Brně, pak i na týdenním soustředění v Ústí nad Labem a jedno období jsme obden dojížděli do Českého Krumlova. To bylo hodně náročné, protože vás s cestami jeden trénink vyjde pak na čtyři hodiny,“ vzpomíná plavec na dobu před několika měsíci.
V loňské sezoně Petráček vyhrál na letních paralympijských hrách zlato v Riu de Janeiro také v disciplíně 50 metrů znak, když doplaval v čase 43:12 vteřiny s téměř dvouvteřinovým náskokem na druhého v pořadí. Zlatý brazilský závod přímo na místě sledovali i oba rodiče Arnošt a Hana Petráčkovi.
„Ze sportovního období Arnošta je určitě zlatá medaile z olympiády největší sportovní úspěch. Také jsme měli obrovskou radost, když udělal maturitu. A pak zvládl i řidičák, to bylo neméně radosti. Sice se pořád říká, že to je jen sport, ale jakmile do toho člověk vpadne a fandíte na stadionu, tak vás to prostě pohltí. Ani se nedivím těm, co nezvládli závod a brečí,“ uvedla loni při oslavách úspěchu z Ria plavcova maminka Hana, která synovi za odměnu uvařila po Riu i teď po Mexiku jeho oblíbenou svíčkovou se šesti knedlíky.
Arnoštův otec mu naopak na pláži Copacabana koupil zlatou medaili z plastu jako „zálohu“, kdyby synovi závod nevyšel.
Do konce roku bude odpočívat, trénuje však dál
Handicapovaný závodní plavec Arnošt Petráček
Handicapovaný závodní plavec Arnošt Petráček
Po loňském paralympijském zlatě tak přišel letos další úspěšný rok. „Dal jsem si pěkný dárek k Vánocům,“ směje se Arnošt. „Celkově byl pro mě tento rok výborný. Už na mistrovství Velké Británie jsem překonal devět let starý světový rekord 42:72 vteřiny na padesátku znak, když jsem zaplaval 42:22 vteřiny. I tento čas se mi povedl ještě snížit, a to na mistrovství Německa, kde jsem měl čas 41:63. Právě proto jsme si s trenérem Jirkou říkali, že by bylo pěkné v Mexiku udělat hattrick a třetí rekord. Nevyšlo to, ale za zlatou medaili jsem samozřejmě moc rád,“ říká.
Do konce roku už žádné závody na Arnošta Petráčka nečekají. Bude spíš po náročné sezoně odpočívat, i když trénuje dál. „Ale nezastavím se. Mám nějaké akce, kde se trochu snažíme podporovat a dostat do povědomí lidí sportování handicapovaných,“ dodává.
