Španělský fenomén, patrně nejdominantnější tenista dějin na jednom povrchu, totiž prožívá prapodivné jaro. Třikrát už vyrazil na oranžové kurty... A třikrát neuspěl!
V Barceloně, v Monte Carlu i v Madridu shodně končil v semifinále. Hotová anomálie, vždyť loni touhle dobou měl v kapse dva tituly, třetí přidal v Římě (zrovna se hraje) a následně na grandslamu v Paříži triumfální jízdou dobyl historicky pojedenácté Pohár mušketýrů.
Jeho antuková bilance za rok 2018 zněla 24-1. Letošní je 9-3.
„Tenis se skládá z výher i z porážek. Musím je umět přijmout. Ale to neznamená, že se neodhodlám ke změnám,“ říká Nadal. „Roky jsem sbíral antukové tituly s lehkostí. Nyní jsem se pokaždé dostal blízko, ale neuměl to dotáhnout.“
On ne, Djokovič už ano.
Co to může znamenat?
Lepší bekhend člověk neumí
Situaci může upravit dojem z klání na Italian Open, římské kurty bývají pomalejší než ty v Madridu. Nejspíš i proto Nadal v rodném Španělsku získal „jen“ pět titulů, zatímco ve Foro Italico jich slavil osm.
Ale pokud by zůstal pod vrcholem i tady... „To, co se teď děje, je normálnější stav věcí než to, co se dělo v minulosti,“ připomíná Nadal, že v každé ze svých předchozích 15 sezon získal aspoň jednu antukovou trofej. „Není potřeba nic dramatizovat nebo si lámat hlavu, když věci zrovna nejdou podle představ. Snad tyhle prohry přijmu správným způsobem. A taky budu dál adekvátně makat v přípravě.“
Nadalova forma je zahalená v imaginární oranžové mlze, zato Djokovič se ukázal náramně.
„Od Australian Open jsem nepředváděl svůj nejlepší tenis. Teď jsem se mu hodně přiblížil,“ lebedil si po titulu v Madridu, kde neztratil ani set, byť jen ve čtyřech duelech - na úvod měl volno a čtvrtfinále mu Marin Čilič vzdal. „To mi dává hodně sebevědomí směrem k Římu a samozřejmě i k Roland Garros. Tam bych rád hrál své maximum.“
Historie je pořád nemilosrdná, Djokovič dokázal na pařížském centrkurtu v Nadalově éře vyhrát jedinkrát (stejně jako třeba Roger Federer).
Každé místo si cení svých vládců, a tak úprava antuky na Roland Garros většinou Nadalovi nahrává. Tihle dva si zahráli o titul už na úvodním grandslamu roku a byla to v Melbourne drsná lekce, když Djokovič zvítězil 6:3, 6:2, 6:3.
Jeho jarní splíny jsou navíc pryč, zdá se. „V Miami, v Indian Wells ani v Monte Carlu jsem se nemohl najít,“ připomíná Djokovič. Zato o víkendu o něm poražený finalista Stefanos Tsitsipas pronesl: „Má nejlepší bekhendové údery, jaké jsem kdy od lidské bytosti viděl.“
Byla v tom úcta k mistrovi svého řemesla; slova, jaká v těchto měsících většinou protivníci obřadně pronášejí směrem k Nadalovi. Přímý souboj srbské světové jedničky a španělské dvojky žebříčku by mohl přijít v Římě až ve finále - a na Roland Garros stejně tak. Oni dva se srovnávají v roli favoritů, sami však rozhodně nejsou.
Djokovič vs. Nadal: srovnáno
Řím může leccos naznačit i o naladění zbytku pole. Vyhlášený antukář Dominic Thiem vyhrál v Barceloně, kde slavně přetlačil i samotného Rafu. Tsitsipasův růst pokračuje a Djokovič po vítězném finále uznal, že soupeři uškodila předchozí vítězná noční bitva s Nadalem: „Nepohyboval se tak dynamicky jako obvykle.“
Tajným tipem může být třeba Fabio Fognini, třetí z Nadalových přemožitelů a vítěz z Monte Carla. Či Alexander Zverev? A kdo by podcenil Federera?
„Jsem velmi potěšený, jak jsem to teď zvládl,“ jako by na dálku vzkazoval Djokovič konkurenci. V Madridu navíc docela symbolicky srovnal 33. trofejí z akcí Masters 1000 dosavadní Nadalův rekord.
Pán oranžových kurtů rozhodně není na odpis, ale už to, že se o tom spekuluje, o něčem vypovídá.
