Právě ona je typem závodnice, která na místní nadmořskou výšku 1 650 metrů reaguje velmi zle. Poslední tři dny hlásila navrch problémy s nespavostí. „Vzbudím se ve čtyři ráno a už jen čumákuju.“
Také Ondřej Moravec, bard mnoha pohárových sezon, v Anterselvě říká: „První dny to tu se mnou cvičilo. Možná i proto, že letos poprvé bydlíme až nahoře u stadionu.“
Podobné problémy s výškou řeší mnozí další biatlonisté.
Každý tudíž hledá recepty, jak se s nimi na trati vypořádat.
„Když tady přepálíte závod, může se vám to pořádně vymstít,“ vykládá benjamínek českého týmu Adam Václavík.
Gabriela Koukalová ve čtvrtek při příjezdu na střelnici zpomalovala mnohem dříve než obvykle. „To abych se dostala do klidu a soustředila se co nejvíc na střelbu,“ popisovala a hned se vlastním slovům zasmála: „No, nějak to nezafungovalo, co?“
Puskarčíková i v Anterselvě zůstávala věrna své rychlopalbě na jeden nádech mezi ranami.
Jiní biatlonisté naopak od této strategie speciálně v Südtirol Areně upouštějí.
„Tady si každý musí najít co nejpečlivěji svoji komfortní střeleckou zónu. Jejímu hledání tu věnujeme na tréninku před závody víc času než kdekoliv jinde,“ říká Siegfried Mazet, do této sezony kouč Martina Fourcada a Francouzů a nyní Norů.
Václavík přitaká: „U většiny závodníků je tady střelba pomalejší, často na dva nádechy mezi ranami. Trenéři mi připomínali, ať se nebojím a klidně si tady ten nádech přidám.“
Moravec po příjezdu do Anterselvy trpěl na tréninku až neskutečnou dýchavičností. „Najednou jako bych se na střelnici začal dusit.“
Proto před pátečním závodem mužů hovoří o hledání kompromisů. „Musím dojet na položku v takovém tempu, abych na trati neztratil moc času, ale abych zároveň dokázal dobře odstřílet.“
Což se snadněji říká a hůř praktikuje. Příjezd na střelnici je víceméně po rovině, jenže i ta bolí tělo víc než například v Ruhpoldingu, o tisíc výškových metrů níže.
S jakými čísly pojedouVytrvalostní závod mužů (14.15), výběr ze startovní listiny 1 Peiffer (Něm.) (Startuje 108 biatlonistů) |
Moravec má vytipovanou tabuli padesát metrů před střelnicí, kde chce začít zvolňovat. Ovšem rozhodne až aktuální stav těla. „Když už třeba při druhé položce budu mít pocit, že jsem přidušený, musím na to zareagovat.“
Klíčové bude, zda se k problémům s výškou přidá ještě vítr. Ten se na trénincích i v závodě žen točil až příliš. „Což je potom vražedná kombinace,“ tvrdí Moravec.
Samozřejmě, pro každého je nadmořská výška v Anterselvě stejná. Často potom rozhodují specifické dispozice, adaptabilita organismu, zdánlivé maličkosti. Ale i hlava.
Téma nadmořská výška je v Anterselvě každoročně hojně rozebíráno médii, ale sami od sebe se o něm rozhovoří i takřka všichni biatlonisté.
Právě na to zkušený Moravec upozorňuje: „Každý z nás tu téma výška pořád omílá - a každý z nás s ní bojuje. Ale když se jí v hlavě nepoddáte, může to znamenat hodně.“
K udržení dobré nálady některým ze závodníků slouží pohled na modrou oblohu a horské štíty.
Zatímco Oberhof v minulosti přejmenovali na Foggyhof (fog = mlha) a Ruhpolding na Rainpolding (rain = déšť), Anterselva neboli německy Antholz si od nich vysloužila přezdívku Suntholz (sun = slunce).
Hřeje je tu každý rok.
„To sluníčko mě nabíjí energií,“ povídá talentovaný Václavík.
Snad mu jí zůstane dost i na celých dnešních dvacet kilometrů vytrvalostního závodu.
