Na první místo vás umístil i hejtman Stanislav Juránek...
No, tak pokud se nepletu, tak jeho syn házenou trénoval, tak to mělo asi svoji váhu. (úsměv)
Jak vám zápas s Frýdkem, díky němuž jste byl nominován, utkvěl v paměti?
To byl nejpovedenější zápas, který jsme tady hráli. Proti extraligovému týmu nehrajeme každý den. byl to skvělý zážitek v té naší bublině, jak říkáme naší nafukovací hale. Hráli jsme kolektivně, bylo tam hodně lidí. Nepopsatelné.
Co se vám z toho zápasu nejvíc vybaví?
Vynikající atmosféra a kolektivní duch. Všichni jsme makali, diváci nás hodně hnali dopředu.
I když chce člověk vyhrát, přece jen si před takovým zápasem kolikrát říká, že moc šancí nemá. Jak si to pak užívá, když se povede něco tak nečekaného?
Je to něco úplně jiného než normální výhra. Ani v duchu jsem nedoufal, že bychom mohli vyhrát. Na druhou stranu hodně protihráčů znám, potkávali jsme se v dorosteneckých soutěžích. Jsou to jen lidi, vím, jak hrají, takže proč ne.
Stihl jste ještě v euforii sledovat, jak soupeř nesl překvapivou porážku?
Byli hodně šokovaní. Podcenili to, o poločase jsme vedli už o sedm gólů. A od trenéra to dostali pořádně sežrat po zápase.
Postup do semifinále jste pak slavili o víkendu na maloměřických šibřinkách. Jaké to bylo?
Bylo to podařené. Byli jsme vyhlášení na pódium, nemělo to chybu.
Byl to pro vás jen jeden výjimečný zápas, nebo také impulz k postupu do první ligy?
Určitě bychom z tohoto zápasu chtěli vytěžit při cestě za postupem co nejvíc. Takovéhle výkony bychom chtěli podávat i ve druhé lize.
Frýdku jste dal jedenáct gólů. Je to vaše obvyklá norma na zápas?
To ne. Průměr mám daleko menší, tohle byl z mé strany hodně vydařený zápas.
Bude vás tenhle úspěch něco stát?
To určitě bude. A ne málo. (smích) Určitě si na to všichni ještě vzpomenou.
Druhá liga začíná na začátku března, vy jste přitom na tenhle týden odjel na hory. Není to zvláštní?
Není to úplně běžné. Ale jezdí tak i ostatní hráči, navíc je to amatérský sport, takže je to trochu něco jiného a můžeme si to jednou za čas dovolit. Trénujeme vlastně jen třikrát týdně, ale sejdeme se pořádně jen tak dvakrát.
