Přesto nebude Andrea Ovsíková, hráčka Hradce Králové, na letošní mistrovství světa na Filipínách v takzvaném trojkovém basketbalu vzpomínat ve zlém.
„Z dvaceti týmů jsme skončily šesté, to není zase tak špatný výsledek. Samozřejmě - mohlo to být lepší,“ říká křídelnice, jejíž jméno se ve druhé polovině české účasti na turnaji skloňovalo snad nejvíce. Její zraněný kotník totiž družstvu vzal možnost střídání, což české umístění výrazně ovlivnilo.
Jak to s vaším zraněním vlastně bylo?
Střílela jsem na koš, Italka se snažila blokovat, ale nešla mimo mě, takže mi po dopadu šlápla na nohu. Neudělala to schválně, ale v basketu je takové nepsané pravidlo, že se v této situaci neskáče do hráče. Tohle se učí v Česku už od žáků.
Zápas jste nedohrála a pak jste nenastoupila ani do dalších. Bylo vám hned jasné, že to bude tak špatné?
Tušila jsem to hned, kotník jsem hodně cítila. Za ta léta, co basket hraju, to poznáte hned. Hned jsem věděla, že tohle jen tak nerozchodím.
Šampionát tím pro vás jako pro hráčku skončil, přitom jste ho měly dobře rozehraný...
Bohužel smůla. Nám se opravdu dařilo, vyhrály jsme první dva zápasy, pak jsme porazily i budoucí mistryně světa z Itálie, i když ten zápas jsem už nedohrála. Holky pak ve třech prohrály s Malajsií, ale to už o ničem nerozhodovalo.
Klíčovým zápasem bylo čtvrtfinále s Ruskem, které vaše družstvo prohrálo. Jak jste ho viděla z pozice hráčky, která nemůže nastoupit?
Asi tak, že i když Rusky byly jako obhájkyně titulu favoritky, na čemž by se nic nezměnilo, i kdybych hrát mohla, tak to bylo hratelné. Jenomže hrát jen ve třech bez možnosti střídání je na takové úrovni hrozně těžké. Trojkový basketbal je hodně intenzivní, tam si neodpočinete, nikdo se neschová. Když hrají dva vyrovnané týmy, tak ten, co nemůže střídat, snad ani vyhrát nemůže.
Podle toho to také nakonec dopadlo. Byly jste hodně zklamány?
Zklamány asi ano - třeba i proto, že jsme jako jediné porazily budoucí šampionky z Itálie. Dopadlo to ale tak, jak to dopadlo, naše trenérka Míša Uhrová však byla s naším výkonem vcelku spokojena. Hlavním cílem byl postup ze skupiny a to se povedlo. Samozřejmě, že to šlo lépe, ale na druhou stranu je třeba vidět, že spolu v tomhle složení hrajeme jen krátce. Před šampionátem jsme byly jen na jednom turnaji ve Francii, zatímco některá družstva spolu hrají třeba tři roky.
Basketbal 3x3● Sport, který se chystá na svoji premiéru na olympijských hrách v Tokiu 2020. ● Česko patří ke špičce tohoto sportu hlavně v ženském basketbale, před dvěma lety se české hráčky dokonce staly mistryněmi světa. ● Na letošním mistrovství světa Česko reprezentovaly Andrea Ovsíková, Kristýna Minarovičová (obě hráčky Sokola Hradec Králové), dále Romana Stehlíková (Dobrí anjeli Košice) a Romana Hejdová (Mondeville). ● Trenérkou českého reprezentačního výběru je Michaela Uhrová. |
Před šampionátem se tvrdilo, že bude mít výbornou atmosféru, protože Filipínci mají basketbal rádi. Potvrdilo se to?
Úplně, byl to výborný zážitek. Šampionát se hrál společně s muži, zápasy se střídaly a chodila spousta lidí. Pořadatelé prý prodali na 30 tisíc lístků a na zápasech to bylo znát.
Co vás teď v trojkovém basketbale, který se za dva roky poprvé představí na olympijských hrách, čeká dál?
Zanedlouho nás čeká ve Francii kvalifikace na mistrovství Evropy, na kterém ale já budu mít i kvůli zranění volno. Hrát bych měla za měsíc na české tour.
Jak to teď vypadá s vaším zraněným kotníkem?
Naštěstí se ukázalo, že nejsou poškozeny vazy, takže se za chvíli pustím do tréninku a turnaj v Čechách bych měla stihnout.
Bylo to vaše první mistrovství světa v trojkovém basketbale, jak vás ten zaujal?
Chytlo mě to neuvěřitelně. Je to rychlé, dynamické, stále se něco děje. Podle mě má trojkový basketbal budoucnost, ostatně kluci ho už hrají celoročně a pomalu se od klasického pětkového oddělují.
To se prostě nedělá. Trenérka o neurvalém faulu Italek Česká basketbalistka Andrea Ovsíková si během utkání na MS 3x3 na Filipínách proti Itálii poranila kotník. |
Vy ho zatím s pětkovým kombinujete, jak vám to ve vaší premiérové sezoně vychází?
Na reprezentační úrovni výborně, protože trenéři jsou schopní se domluvit. Ostatně Romanu Hejdovou, která s námi hrála, právě pro trojkový uvolnili.
V pětkovém jste v posledních letech nastupovala za Hradec, prý ale není jisté, zda tam budete pokračovat. Jak to s vámi vlastně je?
Je to pravda v tom, že ještě nevím. I když jsme letos nezískaly v lize medaili, já jsem měla docela vydařenou sezonu a ráda bych zkusila zahraničí. Už také proto, že jsem dokončila školu. Zkouším sehnat něco, co by pro mě bylo zajímavé. Nechci ale do zahraničí za každou cenu a pokud se nic zajímavého neobjeví, ráda v Hradci zůstanu. Hradec pro mě je srdeční záležitost, jsem tady spokojená a pokud zahraničí nebude, bude to pro mě první volba.
