Pro Hlaváčkovou to letos v All England Clubu nebyl turnaj, který by si představovala.
V prvním kole kvalifikace prohrála s Ukrajinkou Bondarenkovou 2:6, 0:6. „Měla úžasný den,“ zhodnotila česká tenistka, nyní 157. na žebříčku WTA.
Od rozhlasu k televizi Ve Wimbledonu nebyla Hlaváčková pouze jako aktivní hráčka, ale i jako komentátorka. Dál vystupovala v rádiu, kde si vyzkoušela práci už během turnaje v Indian Wells, mimo to ale stihla i konkurz u jedné televizní stanice. A jednou by se ráda věnovala reportérské profesi. „Chtěla bych být přímo před obrazovkou, dělat sportovní reportérku, a věřím, že přes komentování to bude nejlepší postup.“ |
Ve čtyřhře s Lucií Hradeckou zvládly první kolo proti Francouzce Cornetové a Srbce Kruničové, ve druhém ale podlehly Italkám Knappové a Vinciové. „Měly jsme snad nejhorší los, jaký tady šel mít. Kdybychom porazily Knappovou, Vinciovou, měly bychom Dellacquaovou, Švedovovou, pak Hingisovou, Mirzaovou...“
V mixu zase zažila dva maratony - jeden vítězný proti dvojici Kyrgios, Keysová (10:8) ve třetím setu, další - ten středeční - neúspěšný. „Už když jsem viděla, co nás čeká v prvním zápase, tak jsem si říkala: Hm, super. Pak jsme to zvládli a viděli v losu další kolo. Na to, co tam bylo za možnosti, si myslím, že jsme si to docela vybrali,“ podotkla ironicky.
Sečteno, podtrženo: „Neuvěřitelně smolný Wimbledon,“ zhodnotila Hlaváčková.
Že to není jen shoda nešťastných náhod? „Já se na smůlu vymlouvám málokdy. Nechci se na ni ohlížet. Každý je svého štěstí strůjcem. Jenom toho teď bylo trochu moc. Od Sereny v 1. kole Roland Garros až tady po Wimbledon,“ vyprávěla 28letá tenistka.
Hlaváčková zažívá zvláštní období. Ještě před pár lety byla na žebříčku v elitní šedesátce. Byla zvyklá spolu s Hradeckou dobývat nejcennější trofeje.
Loni se však po sérii zdravotních trablů v singlu propadla. Čtyřhru zkoušela rok s jinými partnerkami, než se k sobě na konci loňské sezony s Hradeckou vrátily.
Špatný rok letos nemají: hrály třeba semifinále v Miami či na Roland Garros, nedávno prošly do finále v Birminghamu. Jenže trofeje, které dřív sbíraly, jim zatím chybí. „Čekaly jsme od sebe malinko víc,“ uznává Hlaváčková.
Co schází v deblu? „Herně jsme v deblu tam, kde jsme byly,“ tvrdí Hlaváčková, „rozdíl je ale v tom, že debl se zlepšil celkově. Je tam deset velmi dobrých párů, všechny bojují o Masters. Dřív na něj šly jen čtyři páry, v průběhu roku se spoustu holek na debla nesoustředilo a vědělo, že na průnik do čtyřky nemají. Teď jich tam je osm a dvacet párů se tam chce dostat.“ |
Šrámy, které způsobil jejich rozchod na konci roku 2013, se už prý zahojily. „Myslím, že si trošičku víc každá sebe vážíme. Víc komunikujeme, některé věci řešíme víc dopředu a na rovinu. Probíráme, jak budeme hrát zápasy, co se na kurtu dělo a tak podobně. Myslím si, že nás to i posílilo,“ prohlásila. „A hodně si teď ceníme jakéhokoliv výsledku.“
Před necelým rokem začala Hlaváčková spolupracovat s novým trenérem, vede ji Petr Vaníček. Pochvaluje si, že s jeho pomocí zlepšila dříve slabší bekhend. Pracují na servisu či pohybu na kurtu. „A všechno do sebe tak nějak zapadá.“
Zatím úspěšně „zapadá“ i cíl kvalifikovat se na deblový Turnaj mistryň, mezi postupovou osmičkou drží H+H sedmé místo. A ani wimbledonskou prohrou by nemusely moc ztratit, nedařilo se ani jiným konkurentkám.
Postup do Singapuru by byl vynikající tečkou za dosud všelijakými měsíci.
