Počtvrté dovezl svůj žlutý poklad do Paříže. Přiblížil se na dosah k pětinásobným vítězům Tour Anquetilovi, Merckxovi, Hinaultovi a Indurainovi.
A přesto... byl to jiný triumf než jeho tři předchozí.
S minimem útoků z Froomovy strany.
Triumf upracovanější.
Nejtěsnější.
Jen o 54 vteřin zvítězil před Rigobertem Uránem. Svému celkovému prvenství navíc poprvé nedodal punc alespoň jedné získané etapy. „Froomův letošní titul proto postrádá prestiž těch minulých,“ podotkl slavný Eddy Merckx.
Brit nesouhlasil a ohradil se: „Grand Tour není o jedné etapě, je o součtu tří týdnů. Já tady nejel jednodenní závody. Jakmile jsme se seznámili s itinerářem letošního ročníku, věděli jsme, že tentokrát nerozhodneme dlouhým horským nástupem, ale že budeme možná muset sbírat vteřinu po vteřině.“
Což také parta Sky činila.
Když v létě 2013 Froome poprvé ve Francii dominoval, ovládl hned tři horské etapy a celou Tour o 4:20 minuty.
Předloni o 4:05 minuty.
A loni o 1:12 minuty.
„Přesto považuji Chrisův letošní výkon za nejlepší, jaký během své kariéry na Tour předvedl. Proč? Protože se musel vypořádat s tolika okolnostmi, jež byly proti němu,“ tvrdí Dave Brailsford, manažer týmu Sky. „Počínaje zdravotními problémy na jaře a konče itinerářem, který nebyl pro Chrise ideální.“
Za celou sezonu nevyhrál jediný závod - až ten nejdůležitější.
Ale ani ten nevyhrál v horách.
Je paradoxem, že ačkoliv mu organizátoři letos ubrali časovkářských kilometrů, získal přesto letošní titul v časovkách.
V Pyrenejích i Alpách na své protivníky naopak nepatrně času ztratil. Podlehl na Planině krásných dívek Aruovi, stejně tak při své krizi v Peyragudes nestačil na Bardeta, Arua i další.
Právě Peyragudes nabídlo velmi neobvyklý pohled: soupeři na vrcholu prudkého stoupání útočí, ale obhájce titulu tuhne a nestíhá. Poprvé v kariéře Froome ztratil v horské etapě Tour žlutý dres, byť jen dočasně.
Za tehdejší krizi podle jeho slov mohlo, že v průběhu první pyrenejské etapy etapy zapomněl včas jíst. „Tehdy jsem opravdu trpěl,“ přiznal. „Ale zaostal jsem v Peyragudes jen o 20 vteřin. Když chytnete opravdu zlý den v horách, můžete klidně ztratit i spoustu minut.“
Zato jak v úvodní časovce v Düsseldorfu, tak v té sobotní v Marseille čas na své dva největší konkurenty Bardeta a Urána najížděl. Především 51 vteřin, jež získal na Urána v Düsseldorfu, se posléze ukázalo jako zisk klíčový.
A pak tu byl samozřejmě jeho hvězdný tým Sky, s nímž se žádná stáj nemohla ani v nejmenším srovnávat. V péči Landy, Nieveho, Kwiatkowského, Henaa, Kiryjenky, Kneese a Roweho, kteří ovládali tempo pelotonu, mohl Froome mnohem sníz konzervovat síly pro rozhodující chvíle.
TÝM SNŮ. Chris Froome a jeho pomocníci slaví v závěrečné etapě do Paříže.
„Sky vyhovovalo, že jsme sprinterské etapy odtahali na špici my a oni při nich pošetřili síly,“ připomněl Zdeněk Štybar z Quick-Stepu. „Ovšem faktem je, že v kopcích má Froome k sobě až tak moc silné lidi, že je tam velmi složité něco proti němu vymyslet.“
Vědomí, jak mocná je tato kohorta Sky, vedlo i k tomu, že někteří přední jezdci v horách ani nenastupovali, načež prohlásili: Stejně by to proti Sky nemělo smysl. (Viz Rigoberto Uran.)
Sečteno a podtrženo:
Froome měl na Tour vynikající časovky. Měl v horách i jinde v zádech jednoznačně nejsilnější tým. Měl během tří týdnů nejméně výkyvů a slabých chvil. Měl schopnost vytěžit vteřiny ve svůj prospěch i z etap, v nichž to nikdo nepředpokládal (jen vzpomeňte na Rodez). A měl štěstí při svých mechanických potížích, kdy jej žádná z nich nestála výraznou časovou ztrátu.
Proto Chris Froome opět vyhrál Tour de France. Při respektu ke všem jeho soupeřům, vyhrál ji zaslouženě.
Proto jej v neděli na Champs-Elysées počtvrté korunovali.
Mohlo to být naposledy?
Kdo a kdy by tedy mohl britského vládce sesadit?
Noví velcí vyzyvatelé: Landa a Barguil
Generace Alberta Contadora mizí pozvolna ze scény, stárne a slábne také Vincenzo Nibali.
Nairo Quintana je sice stále mladý, Frooma už na Vueltě porazil, jenže v posledních dvou letech nedovedl naladit na Tour vlastní tělo. Navíc zjevně není šťastný ve své stáji.
Romain Bardet je už patrně i lepším cyklistou než Froome ve stoupáních nebo sjezdech, neumí však časovky. Rigoberto Urán zapomněl, jak útočit. Fabio Aru měl opět potíže udržet formu a zdraví ve třetím týdnu.
Richie Porte a jeho příběh „pokaždé se mi na Grand Tour něco stane“ by už vydal na román.
Tom Dumoulin, jenž na rozdíl od jiných dokáže porážet Frooma v časovkách, se zatím přímému souboji na Grand Tour vyhýbal. Také o startu na Tour 2018 se patrně rozhodne až podle počtu časovkářských kilometrů, které závod nabídne.
Ve druhé řadě budoucích kandidátů trůnu stojí mladé trio Oriky v čele s postupně se uzdravujícím a rozjíždějícím Estébanem Chavesem. A mohli bychom sem zařadit i Thibauta Pinota.
Ale co kdybychom muže, který jednou svrhne Frooma z trůnu Tour, hledali ještě jinde.
V jeho vlastním týmu.
Nebo v puntíkatém dresu.
Mikel Landa a Warren Barguil, to budou příští velcí vyzývatelé.
Španěl Landa ukázal v Pyrenejích coby superdomestik větší sílu, než měl jeho lídr Froome, ale nesměl se pokusit porazit jej. Postupně zraje, zná know-how týmu Sky, umí číst šampionovu řeč těla.
A už odmítá jezdit na jiné.
„Mikel bude v budoucnu vážným kandidátem na titul z Tour,“ vyřkl sám Froome.
Mikel Landa (vpředu) na trati 13. etapy Tour de France
Předloni se musel Landa na Giru v barvách Astany podřídit Aruovi a přišel tím o druhé místo. Teď prací pro Frooma ztratil minimálně stupně vítězů. Také proto vyhlásil: „Už nebudu závodit za žádný tým, kde bych byl dvojkou. Čím jsem si prošel v Astaně, se ve Sky děje znovu. Musím teď udělat správné rozhodnutí.“
Že přestoupí, je prakticky hotová věc, uznal to i Dave Brailsford. Kam to bude? Nejspíš do Movistaru, což s nevolí sleduje současný lídr stáje Quintana, obávající se o své mocenské postavení.
Též Francouz Barguil naznačil, že by se mohl vykoupit ze smlouvy, která ho váže k týmu Sunweb až do roku 2018. To proto, aby v Sunwebu nenarážely do sebe jeho a Dumoulinovy zájmy.
KRÁL HOR. Warren Barguil vyjel nejrychleji na Izoard a vyhrál už druhou etapu na Tour.
V pouhých 25 letech zvítězil Barguil na Tour ve vrchařské soutěži i ve dvou etapách, ukázal agresivní závodění i vylepšené časovkářské schopnosti a naplánoval si: „Chci se za rok na Tour pokusit bojovat o titul.“
Ale než se do tohoto klání Landa, Barguil i další vrhnou, budeme žít dál v éře, kterou reportéři nazývají érou Froomovou. Muž, jenž ji určuje, je dvaatřicet let stár a možná za vrcholem svých fyzických schopností.
„Cítím, že mé tělo nemládne,“ přitaká Chris Froome. „Ovšem zároveň se stále učím a vyvíjím, stávám se komplexnějším jezdcem. Vylepšili jsme v posledních letech mé sjezdy i poziční práci v pelotonu. A mohu se dál zlepšovat takticky.“
Tvrdí, že vyhrát letošní Tour bylo nejtvrdší výzvou jeho kariéry.
Až do chvíle, než bude před ním úkol vyhrát ji popáté.
