Hvězdná jména jako Diaz či Sanders figurují až za ním. "Každý zápas mi ale ukazuje, že mám stále rezervy. Pořád je co zlepšovat. Současné výkony mě však pochopitelně těší," říká osmadvacetiletá opora pardubických basketbalistů.
Vévodíte střelcům, jste druhý v užitečnosti za Petrem Bendou. Cítíte se momentálně jako nejlepší zahraniční hráč v lize?
V české lize je spousta výborných cizinců. Každý tým má nějakého. Je těžké říkat, kdo z nich je nejlepší. Mně se momentálně daří. Je to zřejmě tím, že se chci neustále zlepšovat a odehrát každé utkání naplno.
Nejužitečnější hráč minulé ligové sezony Levell Sanders řekl, že by cenu dal vám. Jak se vám taková poklona poslouchá?
Moc mě potěšil. Absolutně bych nic takového nečekal. Levell je výborný hráč, odvádí v Děčíně skvělou práci. O to víc mě jeho slova těší.
Od příchodu do Pardubic hrajete výborně. Cítíte se nyní v životní formě?
Určitě. Zatím je to moje nejlepší sezona. Dříve jsem střídal období, kdy jsem hrál dobře a pak zase špatně. Nyní mám pocit, že se mi stále daří. Zřejmě to souvisí s tím, že hraju v Pardubicích druhým rokem a zvykl jsem si na českou ligu.
Rahsaan Edward AmesNarodil se 30. března 1978 ve Philadelphii. |
Trénoval jste na sezonu i doma v Americe, kde jste strávil léto?
Když jsme vypadli v prvním kole play-off s Kunínem, dal jsem si dva týdny absolutního volna. Nedělal jsem vůbec nic. Ale potom jsem začal tvrdě makat. Denně jsem chodil trénovat do haly. Chtěl jsem být dobře připraven na novou sezonu.
V Americe jste se stihl i oženit. I rodinná pohoda přispívá k vašim výkonům na hřišti?
Rozhodně. Jsem moc rád, že jsem se oženil. Manželka také hraje basketbal. Je pro mě velkou oporou. Díky ní se tady cítím jako doma. Ale umí mě také pořádně zkritizovat, když zahraju špatně (smích).
K tomu jste jí ale zatím nedal skoro žádný důvod. Daří se vám, jste u fanoušků nesmírně oblíbený.
To je strašně příjemné. Přišel jsem do Pardubic jako naprosto neznámý cizinec. Teďmě lidé poznávají i ve městě. Už vědí, kdo jsem. Moc mě to povzbuzuje do další práce. Jen jen škoda, že jim nerozumím, když na mě promluví (úsměv).
Začátek minulé sezony pro vás nebyl jednoduchý. Pardubice o vás původně neměly zájem, z angažmá ve slovenské Nitře se stala krátká epizoda. Je pro vás současnost velkou satisfakcí za loňský rok?
Určitě. Měl jsem to tehdy velmi těžké. Nikdo mě neznal. Ovšem chyba byla i ve mně. Na všechno jsem se díval moc negativně, každý neúspěch mě strašně trápil. Změnil jsem se, snažím se být pozitivní.
Nechtěl jste se vrátit do Ameriky, když jste byl bez angažmá?
Přišel jsem jako basketbalový profík. Snažil jsem se k tomu tak přistoupit, ale nebylo to snadné. Moc mi pomohly telefonáty domů. Starší brácha mě hodně podpořil. Říkal mi - bojuj, pracuj na sobě a dostaneš šanci.
Jak vypadaly vaše účty za telefon?
Tak na to se ani neptejte (smích).
Velkou oporou vám byl i Maurice Whitfield, který hrál v Nymburku.
Známe se spolu ještě z Philadelphie, od dvanácti let s ním kamarádím. Byl tady pro mě jako starší bratr. Moc mi pomohl. Po odchodu z Nitry jsem u něho bydlel. Trénovali jsme společně. A pak mi pomohl sehnat angažmá v Pardubicích.
Byl Maurice hlavním impulzem, proč jste se rozhodl vydat do Evropy?
Nebýt Maurice, asi bych tady nebyl. Jednou jsme spolu mluvili. Říkal - přijeď za mnou, můžeš hrát v Česku. Chtěl jsem poznat novou část světa, jinou kulturu, tak jsem se sem vydal. A nelituji. Je to dobrá zkušenost.
Co jste vůbec před rokem věděl o Česku?
Přiznám se, že nic. Znal jsem jen Československo. Byl jsem strašně překvapený, když jsem zjistil, že z něho jsou dva samostatné státy.
Znal jste třeba Jiřího Zídka, prvního Čecha v NBA?
Věděl jsem, že hrál za univerzitu UCLA. Ale tehdy jsem vůbec netušil, že to je Čech. Pak jsem ho potkal tady. To mě překvapilo.
A co Jiří Welsch?
O něm jsem věděl, že ho draftovala Philadelphia. A teď už vím, že hrál v Pardubicích.
Jejich dres oblékáte díky Whitfieldovi. Není vám líto, že váš velký kamarád momentálně hraje v Rusku?
Je mi to líto, ale stále jsme ve spojení. Voláme si přes internet. Ale beru to pozitivně. Potřeboval jsem se osamostatnit. Navíc tady mám nyní manželku. To je moje nová opora.
Maurice vás zlákal do Čech. Netáhne vás nyní do Ruska?
O tom jsme zatím nemluvili. Ale já jsem v Pardubicích spokojený, vyhovuje mi i česká liga. Život není jen o penězích. I když možná bych ruskou nabídku přijal, kdyby přišla.
Netočil se kolem vás nějaký český nebo zahraniční zájemce už v létě?
Žádnou nabídku jsem nedostal. A vůbec mi to nevadilo. Měl jsem naprosto jasno. Byl jsem rozhodnutý dál zůstat v Pardubicích. Chtěl jsem se i odvděčit klubu, že mi v zimě dal angažmá.
Američané zůstávají v českých klubech jeden nebo dva roky. Jak dlouho chcete v Pardubicích setrvat vy?
Cítím se tady dobře. Nevidím důvod, proč bych měl odcházet. Dokud budu hrát, chci zůstat tady (úsměv).
Váš kamarád Whitfield už hrál za českou reprezentaci. Brzo ho možná napodobí i Sanders. Vy byste nechtěl české občanství?
S Levellem jsme o tom mluvili. Bylo by to super. Ani já bych nebyl proti. Nikdy jsem si nedovedl představit, že bych hrál jinde než v Americe. Ale kdybych mohl nastoupit za český tým, bylo by to skvělé.
Když teď před vás položím papír a k získání českého pasu bude stačit jen váš podpis, co uděláte?
(smích) Asi bych ho podepsal hned. Ale vím, že všechny formality jsou nesmírně složité.
Co by na takový krok říkala vaše manželka nebo rodina?
No problem.
|
Kouč: Netušil jsem, že vyletí tak nahoru Rahsaan je v současné době jednoznačně tahoun našeho družstva. Těžko si dovedu představit, že by byl třeba zraněn. Bez něj by šel výkon týmu o padesát procent dolů. Nechci ho ale zase přechvalovat. Úspěšné výsledky jsou dílem celého kolektivu. Ale on je jeho platným členem. Moc mě nevzrušuje, že se prosazuje bodově a je nejlepším střelcem. Hodně si cením spíše toho, že umí dávat příhrávky a v mnoha jiných ukazatelích je výborný. Dělá hodně pro ostatní hráče. Američtí basketbalisté se většinou snaží prosazovat sami. Zajímají je osobní statistiky a kolik nastříleli bodů. On takový není. Je to kolektivní hráč. Ale je to i typický Američan. Umí hrát jeden na jednoho. Nebojí se vzít zodpovědnost na sebe, dokáže zahrát kritické situace. Tuto vlastnost mají Američané v krvi. Některým českým hráčům chybí. Bojí se toho, co řeknou ostatní, když něco zkazí. Američané ne. Jdou do toho a nedělají si těžkou hlavu. I Rahsaan. Je v tomto směru hodně platný. Když se rozhodne něco vzít na sebe, z devadesáti procent dá koš, nebo je faulován. Když k nám Rahsaan na konci minulého roku přišel, bylo mi jasné, že má své kvality. Ale vůbec jsem netušil, že vyletí tak nahoru. Zřejmě je to otázka důvěry hráče v trenéra a naopak. U nás funguje. Sám mi říkal, že je v Pardubicích velmi spokojený. To mě těší. Jsem moc rád, že se mu v Pardubicích líbí. Ale zřejmě o něho můžeme brzo přijít. Je dost možné, že ho bohaté kluby přeplatí. Ukázal, že je dobrý hráč. S děčínským Sandersem je nejlepším rozehrávačem v lize a patří mezi nejkvalitnější cizince. Stanislav Petr trenér BK Synthesia Pardubice Američan s ojedinělým jménem, který ještě nebyl na hokeji Na začátku roku byl zcela neznámým hráčem. Málokdo třeba tušil, zda se jeho křestní jméno píše správně Rahsaan či Rashaan. "Není zrovna typicky americké. Znám pouze jednoho člověka, který se jmenuje stejně," říká s úsměvem. Dnes už ho lidé poznávají i ve městě, stal se z něho oblíbenec pardubických fanoušků. A také jedna z velkých ozdob české ligy. Na palubovkách Rahsaan Ames září. Co však o něm kdo ví? Představme si ho. Basketbalové začátky. Do dvanácti prý neměl o basketbalu ani ponětí. Teprve pak se chodil dívat na svého staršího bratra a posléze ho hra pod bezednými koši chytla. "Brácha ale nikdy nehrál v žádné soutěži a zhruba před deseti lety s basketem skončil," říká Ames. Univerzita. Jako většina amerických hráčů prošel vysokoškolským basketbalem. Hrál na Univerzitě Shaw v Severní Karolině. "Studoval jsem tam trenérství a věci kolem sportu. Školu jsem ale nedokončil, basketbal dostal přednost," říká Ames. Zajímavý trenér. V Americe hrál nižší soutěž ABA. V týmu Philadelphia Fusion se potkal zřejmě s nejzajímavějším koučem své dosavadní kariéry. Vedl ho Jaren Jackson, jenž hrál v NBA v sedmi klubech. A v roce 1989 dokonce tuto soutěž se San Antoniem vyhrál. NBA. Zahrát si nejprestižnější ligu na světě? To je sen každého basketbalisty. "Není ale pro každého. Pro mě už nejspíše zůstane jen snem," říká Ames. "Na zápasy se rád podívám. Ale nemám žádný tým, kterému bych fandil." Idoly. Své idoly si však v NBA našel. Isiah Thomas, a především Michael Jordan - to jsou jeho modly. "Na Jordanovi obdivuji jeho vůli a touhu vyhrávat za každé situace. Kdybych mohl, rád bych si tyto vlastnosti od něho půjčil," říká Ames. Pardubice napodruhé. Vloni se vydal do Evropy. Paradoxně vždy získal angažmá až na druhý pokus. V létě byl v kontaktu s Pardubicemi, ale klub tehdy sháněl jiný typ hráče. Pak odešel na testy do Nitry. Slovenský mistr ale dal přednost jeho krajanu Nixonovi. Brzo se s ním však zase rozloučil a sáhl po Amesovi. Ovšem jeho angažmá trvalo pouhých pět zápasů. Zabydlel se až v Pardubicích, které po něm napodruhé už sáhly. Manželka basketbalistka. Po minulé sezoně odletěl Ames do zámoří jako svobodný muž a vrátil se jako čerstvý "ženáč". Manželku Nedriu si přivezl s sebou. I ona hraje basketbal. V létě ji zkoušel prvoligový Hradec Králové, ale nevzal ji. A zatím po ní nesáhly ani pardubické týmy. "Denně trénuje, Ale nepřišla sem s tím, že bude hrát basket. Spíše by chtěla učit angličtinu," říká Ames. Koníčky. Playstation, hudba, počítač, filmy. Tak tráví Ames volný čas. "Rád poslouchám rap, r&b nebo hip hop," říká Ames. Hokej. Je rodákem z Philadelphie. Basketbal hrál během studií v Raleigh a poté v Pittsburghu. Tedy v městech, kde sídlí týmy NHL. V Pardubicích se zase jeho klub dělí s hokejisty o arénu. "Na hokeji jsem však nikdy nebyl," směje se Ames. "Ale chystám se na nějaký zápas. Vezmu manželku a se spoluhráči vyrazíme." |
 Pardubický rozehrávač Rahsaan Ames na konci zápasu proti Ústí nad Labem. |
