Byť je Riecks v popředí statistik a ostravský trenér Zdeněk Šmejkal ho označil za nejlepšího smečaře soutěže, výsledky mužstva mu radost nedělají. Ostravští zatím marně bojují o účast v play-off.
Hodně ho před týdnem potěšili fanoušci, když při utkání se Zlínem mávali americkou vlajkou, kterou mu pak darovali. „Bylo to velmi milé,“ usmál se Riecks. „Měl jsem pocit, jako bych byl doma.“
Takže vám domov chybí?
Vždycky je obtížné být v jiné zemi, kde se mluví jiným jazykem, kde je jiná kultura, takže taková věc, jako s tou vlajkou, vám udělá radost. Moc si toho vážím a hodně mě to zahřálo u srdce.
Kde vlajka skončila?
Mám ji v bytě. Visí tam. Připomíná mi domov.
Ostravě se nedaří. Proč?
Těžko říct. Máme talentované hráče, dobré volejbalisty. Hodně toho je v našich hlavách. Musíme být silní psychicky, což zatím nejsme. To je náš problém celou sezonu. Musíme to rychle změnit, aby nebylo pozdě.
K účasti v play-off vám chybí pět bodů. Jak těžké bude dostat se do osmičky?
Doufáme, že to vyjde, ale nesmíme přemýšlet moc dopředu. Potřebujeme jít po jednotlivých krocích, bodech. Hrát tak, abychom vítězili. Přemýšlíme nad nejbližším zápasem a tím teď bylo Brno.
Je pro vás těžké sžívat se s nahrávači, jimž se navíc moc nedaří?
Řekl bych, že to nikdy není, a to kdekoliv ve světě, dokonalé. Oba naši nahrávači pracují velmi tvrdě a odvádějí dobrou práci. Získávat body je práce nás smečařů. Není to jen o nahrávačích, my musíme být dobrými útočníky a přijímači, abychom sobě i nahrávačům práci usnadnili. Je to jen na nás. Musíme si s tím poradit.
Co je pro vás osobně největší problém?
Teď podání. Nedaří se mi ho stabilizovat, mít ho pořád stejně silné. Na to se musím více soustředit, více to trénovat. Také moje přihrávka by mohla být lepší, ale obojí se dá vždycky zlepšit. Hlavně je pro mě důležité, abych udržel úroveň útoku.
Jaké máte volejbalové ambice?
Chci se pořád zlepšovat, každým dnem, hrát na vyšší úrovni. Proto hraju volejbal.
