Jiný lyžař by rázem zastavil. Nikoliv Miller, syn amerických hippies. Pokračoval v závodě na jedné noze, dosáhl rychlosti 83 km/h, sjel téměř až k cíli. Teprve pak upadl.
„Řekl jsem si: Dost bylo show. A teď si sednu do sněhu.“ Diváci ho na stadionu přivítali frenetickým jásotem. Opět s ním nebyla nuda. Podobně bavil Miller fanoušky na olympiádě v Salt Lake City, když ve slalomu dvakrát upadl, přesto pokračoval dál.
Letos v Bormiu se o něm hovořilo neustále. Nejprve, když si zapomněl sněhové řetězy pro svůj obytný Bodemobil. V kalamitě neprojel průsmykem, musel do dějiště šampionátu dvousetkilometrovou oklikou.
Po vítězství v super G prohlásil: „Dělal jsem chybu za chybou a přece jsem první. No co, to je jedno. Pojďme slavit.“ V baru natolik hýřil, až mu někdo ukradl sako i s medailí. Naštěstí byl zloděj „charakter“. Nechal si jen sako, medaili vrátil. Ráno ji našel barman.
Naopak Millerovo kombinační zlato z roku 2003 je delší dobu nezvěstné. „Nevím, kam se podělo. Používali jsme ho v mém rakouském apartmánu jako závaží na záchodové sedátko, které neustále padalo.“
Americké trenéry šokoval v Bormiu i požadavkem, že si o volném dni zaletí do Ameriky na finále Super Bowlu. Prý musí vidět, jak jeho New England Patriots bojují o titul. Jenže od koučů uslyšel rezolutní: „Ne.“
Před kombinací si obnovil zranění boku z Hahnenkammu. „Jakmile vrazím do branky, jako kdybych narazil do železa,“ líčil.
Přesto plánoval zlatou obhajobu. Naděje pohasla po patnácti vteřinách kombinačního sjezdu. Rekordních šest cenných kovů Miller na šampionátu nezíská.
„Já a šest medailí?“ uchichtl se. „Tomu jsem nevěřil ani na vteřinu.“ Ze sedmi pohárových slalomů v sezoně dokončil jediný.
