Hráčka brněnského týmu Amazons je zářným příkladem toho, že i ženy mají pro strach uděláno. Některé tak klidně nasadí helmu, navlečou robustní chrániče a vyrazí hrát...
...americký fotbal!
Tedy sport, který mnozí považují za příliš surový i pro muže. „Lidi, kteří úplně nevědí, o co jde, se k tomu staví tak, že ženská má stát u plotny, a ne se rvát na hřišti. Ale já osobně se setkávám spíš s pozitivními ohlasy,“ přibližuje další Amazonka Kateřina Šlesingerová.
Ta se právě v sobotu radovala s brněnskými spoluhráčkami z obhajoby českého titulu, když ve finálovém duelu v Bystrci díky čtyřem touchdownům Nečasové přemohly pražské Black Cats 26:24. „Cítíme se skvěle. Ani se to nedá popsat slovy,“ jásala Šlesingerová po nervózní koncovce. „Na dramata jsme specialisté, vyhrát s nějakým rozumným náskokem prostě neumíme,“ smála se.
Amazonky vznikly před čtyřmi roky, stále pouze tříčlenná liga se zformovala až rok poté, takže správně zacházet se „šiškou“ se hráčky pořád teprve učí. Navíc místo v jedenácti hrají pouze v osmi. Fanoušci zvyklí na přenosy z americké NFL nebo i na tuzemské bitvy mužů by tak možná občas kroutili hlavou, ale zápal se protagonistkám upřít nedá. Své soupeřky skládají se stejnou vervou jako muži. „Bolí to hodně, ale všechno se dá vydržet. Je tam tolik adrenalinu, že člověk ty nárazy ani moc nevnímá. Většina modřin vám dojde až s odstupem jednoho dvou dnů, kdy se začnou barvit,“ popisuje Nečasová, která jakožto hráčka běhající s míčem schytá ran takřka nejvíc.
To Šlesingerová je nejhoršího ušetřena. „Hraju quarterbacka, takže se celý tým snaží, aby mě to bolelo co nejmíň. Místo toho to bolí je, za což jim musím poděkovat,“ líčí.
Výhodou amerického fotbalu je, že se v něm uplatní všechny typy postav. Tedy včetně těch zavalitějších, které by se v jiných sportech prosazovaly stěží. „Na nábory chodí hodně nových holek. Některé jsou sportovně nadané, některé předtím nic nedělaly,“ sděluje Nečasová. „Hlavní je, že nás to baví. I s těmi, co zrovna nehrají, cloumá adrenalin, což je docela dobrá droga.“
Ta ženám ve zbroji dodává dost motivace, aby šly stále vpřed. „Úroveň se zvedá. Dřív jsme s míčem jenom běhaly, teď se pomalu, ale jistě učíme i házet,“ oznamuje Šlesingerová.
