v Příbrami, kde žije. Podle svých slov si dokonce kupuje vstupenku a plave s veřejností.
V případě jeho překvapivé účasti na šampionátu, kam se kvalifikoval českým rekordem 24,85 sekundy v posledním nominačním závodu na mistrovství republiky, mu zaměstnavatel vyšel vstříc. "Dali mi původně neplacené volno, takže jsem si nemusel ani brát dovolenou, ale pan Novotný ze svazu poslal fax, že reprezentuji a dostanu ten týden ještě v práci normálně zaplaceno. Proto jsem se rozhodl, že tady zůstanu až do konce týdne," vysvětlil plavec, proč neodletěl do Prahy v úterý ráno s dálkovými plavci, akvabelami a čerstvým olympionikem Burdou.
Havlíček, jenž trénoval v někdejším středisku vrcholového sportu v Plzni a v době základní vojenské služby v Dukle Banská Bystrica, se už soustředí především na veteránské soutěže Masters, kde v kategorii od 25 do 29 let získal nejeden vavřín i
na mezinárodním poli.
"Trénuji především na letošní mistrovství světa, které je za čtrnáct dní v Mnichově," řekl Havlíček, který bude na tomto šampionátu veteránů obhajovat dvě zlaté (50 m v. zp. a 50 m mot.) a jednu stříbrnou medaili (100 m mot.). Z loňského mistrovství Evropy Masters v Casablance si přivezl dokonce tři zlaté medaile. "Letos ale přijdou zase mladší a budou chtít můj skalp," tipuje s úsměvem.
Český reprezentant absolutně nesnáší, když jej někdo kvůli jeho povolání nazývá bachařem. "Dělám u vězeňské služby. To je to samé, jako kdybych pracoval v technických službách města a všichni mi říkali, že jsem popelář," vysvětlil Havlíček, který
absolvoval před nástupem do zaměstnání letos od února do května několik školení a výcviků. "V Příbrami totiž moc pracovních možností není. Ale mě to baví," dodal motýlkář, který si přivydělává i příležitostným masírováním. "Udělal jsem si kurs a
nyní mám už stálou klientelu," řekl.
Na evropském šampionátu obsadil Havlíček čtrnácté místo z 38 startujících, přestože plavání je pro něj už jen koníčkem. "Ostatní mají naplaváno osmdesát kilometrů týdně, to já mám za půl roku. Do bazénu jdu jen tehdy, když se mi chce, nikdo mě nenutí. Jinak v posilovně buším sílu," pravil Havlíček. "Kdyby tady všichni, které jsem porazil, věděli, co jsem zač, tak musejí zákonitě skončit s plaváním," poznamenal s úsměvem.