Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Dívka, která chtěla být Někdo. Táta ji řezal, Alžběta II. jí blahopřála

Tenisová šampionka Althea Gibsonová | foto: Profimedia.cz

26 2017
Dějiny odsoudily Altheu Gibsonovou k živoření na bavlníkové farmě v Jižní Karolíně, sezení v zadní části autobusu a vcházení do budov postranními dveřmi. Jenže ona se vzbouřila.

Na wimbledonském centrkurtu jí předávala trofej britská královna Alžběta II.

V New Yorku pro ni starosta Robert F. Wagner uspořádal triumfální jízdu v kabrioletu po Páté Avenue na Manhattanu, při níž jí tleskaly davy obyvatel a z oken mrakodrapů na ni pršely blyštivé konfety.

Před 60 lety se stala první Afroameričankou, která ovládla US Open. Od viceprezidenta Richarda Nixona přebírala ve Forest Hills pohár, v němž byly bílé gladioly a červené růže. V očích se jí leskly slzy.

Famózní sportovkyně a statečná žena, jejímž krédem klidně mohlo být spojení „nic není nemožné“. Stala se idolem sester Venus a Sereny Williamsových, jež pak inspirovaly novou vlnu amerických hvězd, k nimž patří Sloane Stephensová a Madison Keysová, finalistky letošního klání na Flushing Meadows.

V bitvách s osudem předvedla takřka zázračné činy jako atlet Jesse Owens, boxer Joe Louis či baseballista Jackie Robinson. Některé nevlídnosti své doby však nepřemohla a zápolila s nimi až do smrti.

Vládkyně policejních bariér

Ano, kdejaký průšvih opravdu může být k něčemu dobrý. I když se jedná o tak kolosální průšvih, jakým byla velká hospodářská krize.

Poté, co udeřila na jihovýchod Spojených států, opustili Daniel a Annie Bell Gibsonovi pronajaté bavlníkové pole a vydali se za štěstím do New Yorku. Usadili se v Harlemu, na 143. ulici, jejíž část byla přes den z obou stran zatarasena, aby do ní nemohla vjíždět auta.

Zatímco nenávistí sršící segregace Althee do cesty neustále stavěla bytelné barikády, tyto dvě bariéry pro její život znamenaly požehnání. Společnost Police Athletic League mezi nimi na 143. ulici pořádala sportovní utkání pro děti, na nichž ve 30 .letech 20. století začala vynikat.

Rodiče se radovali dvakrát, neboť ve škole je odbojná dcerka potěšila zřídka. Občas do ní ani nedorazila, načež se Daniel Gibson rozlítil: „Taťka mě řezal,“ vzpomínala. „A nemám na mysli nějaké plácání.“

Před otcovou zlostí se schovávala ve vagonech tehdy velmi nebezpečného newyorského metra, v nichž se vozila až do večera. Naštěstí ji zaujala pálkovaná. Už ve dvanácti se v ní stala ženskou šampionkou New Yorku. Sbírka mezi sousedy jí v roce 1940 umožnila nastoupit do Cosmopolitan Tennis Clubu.

V éře otevřeného rasismu se vydala na naprosto neprobádanou a zdánlivě neprůchodnou stezku.

Málokdo si dokázal jen představit, že by se černoška mohla stát superhvězdou tak nóbl sportu, jakým byl tenis. Při historické pouti, která se chvílemi měnila v ohromující trysk, jí pomohla řada dobrodějů.

První skutečné rakety jí pořídil hudebník Buddy Walker. Trénovali ji bývalý profesionál Frederick Johnson a Walter Johnson, pozdější kouč dalšího pionýra Arthura Ashe. Díky sponzorství lékaře a aktivisty Huberta Eatona se polepšená studentka dostala na střední školu a na univerzitu na Floridě.

Dokument o životě Althey Gibsonové:

Nicméně podporovali ji nejen příslušníci černošské komunity. Třebaže na kurtech vytáhlé děvče s pádným podáním a znamenitými voleji čím dál tím víc excelovalo, pořadatelé amerického Národního mistrovství (nyní US Open) ho zatvrzele odmítali zapsat mezi účastnice.

Za její pozvání na nejprestižnější domácí podnik orodovala běloška Alice Marblová, vítězka Wimbledonu a US Open v penzi. V časopise American Lawn Tennis otiskli její kousavý dopis, v němž naléhala na šéfy klubu ve Forest Hills, aby přestali urážlivě opomíjet Gibsonovou.

Z míst pro barevné ke královně

Stalo se v srpnu 1950. „Žádný ,Negro’ dosud nevkročil na tyto dvorce. Gibsonová zvládla těžší úkol než Jackie Robinson, když prvně nakráčel na hřiště Brooklyn Dodgers,“ napsal reportér Lester Rodney.

Gibsonová směle mašírovala za slávou. Promovala na Floridě, přijali ji jako učitelku tělocviku na vysoké škole v Jefferson City.

Aby jí kritici neměli co vytknout, dávala si záležet na příkladném chování na kurtu. Na grandslamech dosahovala stále lepších výsledků.

Na jaře 1956 si přivlastnila titul na Roland Garros, v létě 1957 coby první Afroameričanka získala wimbledonský titul, blahopřála jí Alžběta II. „Z míst vyhrazených v autobusu pro barevné až k podání rukou s anglickou královnou jsem musela urazit pořádnou štreku,“ pravila.

Po příletu jí newyorský starosta Wagner udělil nejvyšší civilní vyznamenání. Měsíc nato vyhrála US Open. „Nic se nevyrovná triumfu na mistrovství ve vaší vlasti,“ řekla.

Mezi lety 1956 a 1958 posbírala outsiderka se „špatným“ odstínem pleti pět grandslamových titulů ve dvouhře, pět v deblu a jeden ve smíšené čtyřhře. Stala se světovou jedničkou. Agentura Associated Press ji v letech 1957 a 1958 jmenovala Sportovkyní roku. Jako první černoška se objevila na titulní stránce časopisů Sports Illustrated a Time.

Teď by se s podobnou sbírkou úspěchů zakrátko proměnila v multimilionářku. Jenže v tomto ohledu dějiny nepřeprala. Jako amatérka si vydělávala jen drobné.

Ve své knize Vždycky jsem chtěla být někdo napsala: „Má finanční situace byla žalostná. Je fajn být tenisovou královnou, jenže korunu nesníte. Nemůžete připnout trůn k formuláři pro daňový úřad. Takoví už bytné, prodavači a zaměstnanci berňáku jsou: chtějí peníze. Vládla jsem prázdnému bankovnímu účtu.“

Proto přestoupila k profesionálům. Válela na exhibicích. Putovala po světě s basketbalovými kouzelníky Harlem Globetrotters. Talentovaná zpěvačka natočila album. Objevila se v roli otrokyně ve westernu Kavaleristé, který natočil John Ford a v němž zářil John Wayne.

V sedmatřiceti se znovu proměnila v průkopnici, tentokrát golfovou - zapojila se do LPGA Tour. Znovu tím dráždila mnoho rasistů. A znovu povzbuzovala miliony svých obdivovatelů: Když to svedla Althea, proč bych nemohl(a) já?

Profil tenisové šampionky Althey Gibsonové:

Štědré částky se k ní ovšem stále nehrnuly. „Bílé soupeřky, jež jsem na kurtu drtila, si mohly vybírat z lukrativních nabídek a pozvánek. Uvědomila jsem si, že má vítězství nezničila rasové bariéry, jak jsem - asi bláhově - doufala. A pokud jsem je zbourala, vyrostly zase nové.“

Nestala se rentiérkou. Pokoušela se o kariéru v politice, pracovala jako manažerka, trénovala spoustu nadějí včetně Ziny Garrisonové. Přesto po šedesátce, dvou rozvodech a dvou mozkových příhodách, které ji vyčerpaly tělesně i finančně, zůstala bez prostředků.

Hrozilo, že šampionka, ikona a revolucionářka zemře v chudobě. Že ale byla Někdo, ukázala její někdejší sokyně a deblová parťačka Angela Buxtonová. V tenisové branži tajně uspořádala sbírku, díky níž Althea nacházela ve schránce obálky s penězi. Objevila dalšího anděla, jenž jí pomohl v půtce s historií. Málokdo s ní zápolil tak udatně jako ona.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze