V roce 2014 po desátém titulu v řadě se rozhodl skončit. Neporažený, nepřekonaný. Uplynuly tři roky a ve třiceti letech se vrátil. Po třech měsících tréninku přijel na mistrovství republiky a znovu vyhrál, když by titul bral kterýmkoli ze svých čtyř pokusů. Kouzlo bývalého gymnasty, učitele tělocviku na střední škole a osobního trenéra funguje dál.
Proč jste se rozhodl vrátit?
Stýskalo se mi. Během těch tří let jsem se nějak udržoval, ale spíše v posilovně a dalšími sportovními aktivitami. Šplh, který dělám od patnácti, mi ale začal postupně chybět. Tehdy v roce 2014 už jsem měl po desátém titulu trochu oslabenou motivaci. Nezanevřel jsem, ale říkal jsem si, že přestanu a uvidím, co bude dál. Pak se nám postupně narodily děti, takže jsem hodně lítal kolem nich, začal jsem studovat ještě jednu školu a také jsem chodil do práce, takže na trénink jsem ani nemyslel. Na začátku září se mi ale ozval parťák, že jsou kvalifikační závody, tak jsme si řekli, že to zkusíme.
Jaké bylo začít znovu šplhat po takové přestávce?
Během těch tří let jsem cvičil jinak, takže jsem si nejdřív ani nedokázal představit návrat, na šplh je specifická příprava. Hodně jsem totiž cvičil v posilovně, kde svaly dostanou trochu jiný režim. První trénink byla katastrofa, tak špatně jsem nešplhal hodně dlouho. Začal jsem se rozmýšlet, jestli opravdu na kvalifikaci pojedeme. Nakonec jsme se k tomu dokopali, ale hodně to bolelo.
Měl jste špatné časy?
To taky, ale hlavně bylo hrozné to úsilí, abych se nahoru vůbec dostal. Měl jsem oproti závodní váze pět kilo navíc a to je strašně moc znát. To byla první věc, i když jsem to neviděl jako překážku, protože když člověk chce, tak zhubne. A to se také potvrdilo, protože jsem čtyři a půl kila shodil. Hlavně jsem ale neměl připravené paže, takže po dvou třech týdnech mě bolely úpony a šlachy v loktech. Vletěl jsem do toho moc rychle a vypadalo to i na zánět šlach. Nakonec jsem to zažehnal, trochu jsem upravil trénink a už se to dalo.
Ve šternberském Sokolu váš návrat přivítali?
To jistě, mám tam perfektní zázemí, ale protože pracuji v Olomouci, připravoval jsem se přes týden na Fakultě tělesné kultury, kterou mám hned naproti škole, kde učím. V tělocvičně katedry sportu je osmimetrové lano, kde mě nechali šplhat, jak jsem potřeboval. Víkendové tréninky jsem měl ve Šternberku i s kamarádem Martinem Kubánkem, který je profesionální voják a všestranný sportovec. Spolu jsme se připravovali na mistrovství republiky a Martin tam skončil šestý.
Mistrovství republiky se konalo v pražském obchodní galerii Harfa. Dolehla na vás po pauze nervozita?
V roce 2014 při desátém titulu už to byla taková rutina. Teď po třech letech jsem se cítil hodně namotivovaný. Také přišla spousta diváků, udělali výbornou kulisu, takže mě to hodně nabudilo. Byli tam i kluci, se kterými jsem šplhali dřív, i když někteří se přišli jen podívat. A hlavně tam bylo hodně nových kluků, až jsem si připadal trochu postarší.
Na laně to znát nebylo, pokaždé jste dohmátl kolem 5,30 sekundy, podobně jako v roce 2014.
Tehdy jsem skončil na 5,13, to je o 17 setin méně. Není to moc velký rozdíl, ale v těch časech už je to dost. Na přípravu, kterou jsem měl, a dlouhou pauzu bez šplhání, čas odpovídá. Možná kdybych začal trochu dřív, byl by čas lepší, ale to nemůžu tvrdit.
Co se vám honilo hlavou, když jste znovu vyhrál?
Byl jsem na sebe trošku hrdý, že se ještě zvládnu připravit, abych byl konkurenceschopný. Čekal jsem trochu vyrovnanější boj, že se mi kluci přiblíží ještě víc. Už jsem to nemohl brát jako dřív, kdy jsem přijel na závody a řešil jsem jen svůj čas. Konkurence jde dopředu, ale čekal jsem to těsnější, 53 setin na druhého je pořád docela rozdíl. Kluci ale půjdou s časy ještě dolů.
Jak vás přijal svět šplhu zpátky?
Byli překvapení, protože v roce 2014 jsem říkal, že končím, postrádal jsem progres a nikdo nový se neobjevil. Ptali se, proč jsem se vrátil, a říkal jsem, že mi to chybělo. Také jsem to udělal kvůli dětem. Doma mám vystavené poháry a medaile. A děti jsou malé, nevědí, za co jsem je získal, takže jsem chtěl synovi ukázat, co dělám. To pro mě byla také motivace k návratu. Byl pak se mnou na jednom kvalifikačním závodě v Brně a pak i na stupních.
Chtěl jste mu ukázat, co táta umí?
Chtěl jsem mu hlavně dát najevo, že jsme sportovní rodina. Snažíme se ho ve čtyřech a půl letech vést k pohybu, aby si získal ke sportu vztah. Nevím, jestli to pobral, ale chci, aby měl na očích už odmalička, že sport je u nás v rodině základ.
A jednou přepíše váš rekord?
Kdyby to udělal, byl bych určitě rád, ale to je hodně daleko.
A vy, můžete čas 4,87 ještě někdy vylepšit?
Když trénujete, je jasné, že chcete být nejlepší, ale u mě už rekord asi nepadne. Musím být soudný. Před osmi lety, ve dvaadvaceti, jsem měl absolutně nejlepší věk na rychlostní disciplíny a podle fyziologických možností jsem na tom byl nejlépe. Také jsem měl nejlepší podmínky, protože jsem jen studoval a trénoval. Teď mám práci a rodinu, do toho studuji, takže už to musím v hlavě uspořádat, že časy nebudou takové, jaké bych chtěl.
Pomáhá vám znalost fyziologie z univerzity i tréninkové metody z práce sportovního kouče?
Hlavní základ mám z gymnastiky, kterou jsem dělal odmalička. Gymnastika má se šplhem hodně společného, protože člověk musí být lehký a mít velkou sílu. Na tom jsem pracoval od šesti let, kdy tréninkem na bradlech a hrazdě člověk přirozeně sílí. V patnácti letech jsme začali se šplhem a už jsme měli proti ostatním náskok. Navíc jsem začal pracovat v posilovně, takže jsem se zaměřoval na partie důležité pro šplh. Tělovýchovné vzdělání mi taky pomohlo. S přípravami mi ale pomáhá pan Buben z fakulty tělesné kultury, bez něj bych se na takové časy nikdy nedostal. Pomohl mi ze stagnace, kdy jsem se ve dvaceti letech nemohl dostat pod čas 6,20. Našplhal jsem si obrovskou vytrvalost, ale už jsem nezrychloval, tak jsme začali v posilovně, i když jsem se nejdřív bránil. Ale tím, že jsem zesílil, tak se časy posunuly.
Úspěšný návrat máte za sebou, co bude dál? Pokračujete?
Nevím. Přemýšlel jsem jen nad kvalifikací a mistrovstvím republiky. Teď bych to nechtěl zabalit, ale nějaký závod příští rok udělat. Jak to bude dál, však uvidím.
Lidí pečujících o své tělo a kondici přibývá, zvyšuje se i zájem o šplh?
V posledních letech vzniklo několik nových závodů. Objevilo se i hodně nových kluků, o kterých nevím, odkud jsou a jakou mají za sebou přípravu. Možná přišli přes workout, lano se prosazuje i v crossfitu, ale většina lezců jsou pořád gymnasti, protože mají k lanu nejblíže. Jsou schopní dát jen s malou přípravou čas pod osm vteřin, což je pořád fantastické. Kdežto lidé, kteří začínají, musí projít náročnou a specifickou průpravou a také záleží, jak vypadají a jakou mají sílu. Gymnasté mají v tomhle obrovskou výhodu.
Mrzí vás, že se nemůžete měřit se zahraniční konkurencí a podívat se někam ven?
Bohužel, šplh je pořád republiková záležitost. V roce 2007 jsme byli ve Francii, ale pak to utichlo. Se šplhem jsem se ale dostal do Ameriky a beru to jako maximum, čeho jsem v takto malém sportu mohl dosáhnout. Dostal jsem nabídku vystoupit v dokumentu Stan Lee‘s Superhumans, pořadu o lidech, kteří vynikají nějakou schopností.
Životní zážitek?
Roli sehrála i náhoda, protože producentky si mě našly na YouTube a oslovily mě e-mailem, který jsem ani nečetl. Až mě upozornili z pražského ústředí, tak jsem ho v poště našel. Stálo v něm, že by mě chtěli do série o silových výkonech jako muže, který šplhá nejrychleji na světě. V únoru 2014 jsem tedy odletěl na Floridu a dva dny jsme natáčeli. První den jsme šplhali proti sobě s vybraným mariňákem. Na tělo mi dali senzory, které snímaly aktivitu svalů, konkrétně bicepsu a zádového svalu, což jsou dva hlavní šplhací svaly. A vědec na místě srovnával jejich souhru a snažil se přijít na to, proč jsem lepší. Také jsem závodil s navijákem jeřábu. Hák spustili dolů, na daný pokyn jsem vystartoval a souběžně zapnuli i naviják.
Jak to dopadlo?
To jsem vyhrál. Ale druhý den jsem měl šplhat rychleji než kaskadér stejný úsek slaňoval hlavou dolů. To už bylo samozřejmě jiné, těžko jsem mohl být rychlejší, když jsem lezl proti gravitaci, než někdo, kdo se spouští na laně.
Odhalili nakonec tajemství vašich schopností?
Ten vědec říkal při vysílání, že výsledek opravdu ukazuje na lepší souhru svalů než u ostatní populace. Mimo kameru jsem se ho na to ptal, protože přece jen vím, že Američané mají sklony přehánět, ale potvrdil mi, že takovou synergii svalů ještě neviděl a opravdu to tím asi bude. Vypracování svalů, jejich aktivace, předpoklady a trénink, všechno dohromady dělá výkon.
