„Vyhrál jsem čtyři turnaje. Udělal jsem pokrok ve hře, takže sezonu můžu hodnotit za podařenou. Ale jako úspěch beru, když se posunu v hierarchii turnajů a získám karty na kvalitnější Tour,“ říká Kořínek, který v žebříčku Pro Golf Tour skončil desátý, nejvýše z krajanů.
O stupínek výše je druhá evropská liga Challenge Tour. Kolik vám chybělo, abyste získal kartu pro účast na jejich turnajích?
Musel bych vyhrát buď tři turnaje, nebo v celkovém pořadí Order of Merit (finanční odměny – pozn. autora) skončit v nejlepší pětce. Což se letos nepodařilo a ani nemohlo podařit. Letos šlo hlavně o umístění na jednotlivých turnajích, něco vydělat.
Proč?
Odehrál jsem sedm turnajů Pro Golf Tour, ale všichni přede mnou jich měli o čtyři až šest více. Každou zimu jezdím na přípravu do Španělska, takže jsem vynechal úvodní turnaje v Egyptu a v Maroku. Pak se Tour kvůli koronaviru zastavila a už jsem to nedohnal. Do Egyptu se mi nechce. Golfově se mi tamní turnaje nelíbí, nevyhovují mi. Ale příští sezonu chci Maroko zkusit. Ve Španělsku mám pronajatý byt na hřišti a za hodinu a půl jsem na trajektu. Turnaje v Maroku jsou v okruhu 300 kilometrů, můžu tam v klidu přejíždět ze Španělska.
Letos jste měl k posunu vzhůru nejblíže. Jak těžké je udělat poslední krok?
Potřebuji mít stabilní výsledky a odehrát co nejvíce turnajů. Když se to vezme, je to třetí evropská liga. Ale na každém turnaji je 150 hráčů. Dostat se do desítky je jedna věc, ale probojovat se do pětky je daleko těžší. Hodně kluků je nachystaných hrát Challenge Tour. Většina těch, co postoupí, si karty udrží. Dva roky zpátky jsem hrál ve Španělsku s šikovným finským klučinou Samim Välimäkim, který letos vyhrál turnaj European Tour. Záleží, jak to člověk trefí. Můžeš hrát dobře, ale výsledky se nedostaví. Nebo chytneš šňůru, trefíš dobré turnaje a kartu máš v kapse.
Jak velký je to skok z Pro Golf Tour do seriálu Challenge?
Na Challenge Tour mám něco odehraného, vím, jak to tam chodí. Pořadatelé na Pro Golf Tour se snaží dělat takové podmínky, aby když hráči přejdou do vyšší série, byli připravení. Takže jamku navrtají jinak, hřiště jsou těžší. Skok to je, ale není tak velký, jako když přejdete do evropské Tour. Přirovnal bych to k fotbalu. Když skočíš ze třetí ligy do druhé, tak to není takový rozdíl, jako když postoupíš ze druhé do první. Najednou hraješ na lepších hřištích, lepších stadionech. Byl bych rád, kdybych se tam dostal jako právoplatný člen, abych nemusel čekat na pozvánky.
Na turnaje vyšší kategorie dostáváte karty od společnosti Relmost, kde jste členem týmu. Šéfem skupiny je Petr Dědek, který v létě vstoupil do hokejových Pardubic. Nemáte obavy, že utlumí golfové aktivity?
Nějaké debaty na tohle téma proběhly. Ale zrovna on je člověk, který má golf hodně rád. Může se stát, že třeba jeden turnaj série Challenge oželí, ale nebojím se, že by golf položil. Proč by to dělal? Doufám, že na turnajích Relmostu získám nějaké body. Hlavní je, aby se sezona rozjela normálně.
Tu právě končící poznamenala pandemie koronaviru. Vás zastihla na jaře ve Španělsku, že?
Poletím tam už poosmé. Jezdím tam každý rok už od ledna na tři měsíce a vracím se tak týden před začátkem sezony v Česku. Zatímco tady se zaváděla přísná opatření, ve Španělsku panoval docela klid. Takže když mi volali z letecké společnosti, jestli se nechci vrátit do Česka, odmítl jsem a zůstal. To bylo v pátek. V sobotu jsme šli hrát a v neděli už bylo hřiště zavřené. Než jsme sehnali zpáteční letenky, týden jsme byli zavření v domě. V té době nikdo nevěděl, jestli se bude vůbec hrát. Nakonec jsem zvládl docela dost turnajů.
Nejvíce si ceníte triumfu ze St. Pöltenu?
Každé vítězství je dobré. Ale vzhledem ke konkurenci je nejhodnotnější výhra na Pro Tour. Ale neznamená to, že na ostatních turnajích, které jsme vyhrál, konkurence nebyla. Na první turnaj české série do Hluboké se sjela skoro celá česká špička, na poslední kolo na Kaskádu až na Matuše a Ondru Liesera také.
Turnaje objíždíte bez nosiče holí. Proč?
Na české turnaje a na challenge je nepotřebuji. Navíc jsou to další náklady. Na Challenge Tour létáš po celém světě, všechno musíš platit dvakrát a ještě dáváš caddymu. Standardně si bere tisíc eur na týden. Neříkám, že to není dobrá věc. Ale musíš mít partnery, aby sis to mohl dovolit. Na Pro Tour má nosiče tak půlka.
Vás je ale občas vidět ve dvojici s Vlastimilem Vidličkou, vaším bývalým fotbalovým spoluhráčem.
Caddyho mi dělá na turnajích European Tour. Perfektně se známe. I kdybych si caddyho mohl dovolit, tak bych stejně měl problém ho najít. Na greenu jsem poloautista. Potřebuji, aby stál bag s holemi na určitém místě, aby v něm hole byly přesně, jak mají být. Vidla ví, co má dělat. Kdybych si k sobě vzal někoho nového, musel bych ho to učit. Navíc Vidla je dobrý hráč, golfu rozumí. Já přitom na golfu jen tak s někým nevyjdu.
Zmínil jste rozpočet. Jak jste zvládl koronavirovou sezonu finančně?
Jedu třetí rok sám bez partnerů, na tom se nic nezměnilo.
Ale jestli jste v zisku, nebo ve ztrátě, víte, ne?
Těžká otázka. Když vezmu jen golf, zisky a náklady, budu mírně v plusu. Ale golfový život není jen o golfu. Musíš počítat i svoje věci. Mám rodinu, byt, složenky se musí platit. Není to tak, že bych si po sezoně mohl koupit nové auto. Zásadní je, abych mohl bez problémů objíždět turnaje. Když vyhráváš, umisťuješ se, tak se ti náklady vrací a jsi v plusu. Když nebudeš nic uhrávat, tak to pak pocítíš. Pokud seženeš dva tři partnery, kteří ti pošlou nějaké peníze na začátku sezony, tak víš, že máš rezervu, a jsi ve větším klidu. Je to příjemnější, než když sezonu začínáš s tím, že do toho dáš skoro všechno, a pak jenom čekáš, kde co uhraješ a peníze získáš zpátky. Pro mě je důležité, aby mi zůstaly na zimu, protože je dlouhá a trávím ji v cizině.
Vy generálního partnera nemáte. Je to těžkou dobou?
Neříkám, že by mi nikdo nepomohl. Spousta lidí mi zpočátku pomohla. Ale nemůžeš pořád chtít po jedněch a těch stejných lidech každý rok peníze. Chce to partnera, který řekne, já udělám tohle a od tebe chci tohle. Jenže když se pak s lidmi domluvíš, oni kývnou a mají poslat peníze, tak přestanou komunikovat. Pár neproplacených faktur mi zůstalo. Přestalo mě bavit se pořád někoho doprošovat. Buď někoho potkám a spojí se se mnou, nebo nikoho oslovovat nebudu. Když jdete do firmy, tak z 90 procent z toho stejně nic není.
Na podzim jsem vás zahlédl po ligovém zápase ve Zlíně v hovoru s brankářem Dostálem. Sledujete svoje fotbalové nástupce pravidelně?
Fotbal mě už moc nezajímá. Ale když jsem ve Zlíně, tak chodím na Letnou, protože klukům fandím. Strávil jsem v klubu 20 let. Když hrají v Praze nebo okolí, zajdu se také podívat. Nebo občas na Slavii nebo na Spartu.
Cože jste se nakonec usadil v Praze?
Bydlíme tam třetím rokem. Nikdy jsem tam nechtěl. Ale moje partnerka tady dostala práci, naše mladá v Praze studovala. Nakonec to bylo dobré rozhodnutí. Neřešíme, že bychom se chtěli do Zlína vracet. Pro mě je Praha lepší. Mám větší tréninkové možnosti, dvacet minut na letiště. Hodně turnajů se hraje v Německu, ušetřím 320 kilometrů cestování.
