Alena Stellnerová se bila na pivotu, kde je doma. Jako všechny spoluhráčky odvedla maximum. Na postup do finále a boj Písku o házenkářský titul žen to nestačilo, ale celkem 10 gólů týmu pomohlo.
Co řeknete ke třetímu zápasu?
S holkama jsme do utkání šly s klidem. Nevěděly jsme, co máme očekávat. Celý týden nás trénovalo pět a půl. Takže jsme si šly spíš zahrát. A dopadlo to, jak to dopadlo.
Dopadlo to pro vás asi dobře, když jste si zahrály čtvrtý zápas.
Bohužel, ten se nepovedl. Makaly jsme, ale byly jsme už hodně unavené. Máme moc zraněných hráček ze základu a to pak síly ubývají. Snažily jsme se hrát do konce, ale pak už to nevyšlo.
Doplatily jste tedy na zranění?
Na začátku sezony se zranila Veronika Malá. Sice už pomalu trénuje, ale chybí. Zraněná byla z Poruby i Jana Rusfelová, i když chvíli na hřišti byla. Smůla. (chyběly i Janoušková, Borovská, Vrabcová).
Obrana Poruby byla hodně tvrdá. Jak se vám na pivotu hrálo?
Ony pak přešly na obranu dva - čtyři (dvě vysunuté hráčky). Pro naše spojky to pak bylo docela vysilující. Musela jsem taky hrát jako spojka a to mi moc nejde.
Takže jste spokojená jen na brankovišti?
Jsem tam zvyklá.
Gólů jste dala hodně. Celkem deset.
To vůbec nevím. Svoje góly nepočítám. Nejde o to, kolik dá člověk gólů, ale jestli hrajeme jako tým.
Jako tým jste hrály víc než soupeř. V boji o bronz vás teď čeká Zlín.
Jsme rády, že to budou jen dva zápasy. Je nás málo. Samozřejmě, popereme se o medaili.
