V základní skupině porazili Japonsko, Turecko, Ukrajinu i Mexiko, padli teprve ve finále s domácím výběrem. "Je to úspěch, medaili jsme vybojovali po čtyřiceti letech," upozornil Mika.
Ve finále jste podlehli Maďarsku 26:33. Čím vás přehrálo?
Domácí poskládali výběr z hráčů špičkových mančaftů, v kvalitě spojek nás předčili. Doplatili jsme na to, že na rozdíl od předchozích zápasů jsme nebyli agresivní v obraně, takže jsme nebyli schopni přecházet do brejků.
Jakou kvalitu měl turnaj?
Velice dobrou. Družstva byla složená z vysokoškoláků od 20 do 28 let. My jsme postavili výběr, který kopíroval reprezentační béčko. Někteří nemohli hrát kvůli zranění, jiní kvůli dovolené, i tak jsme měli k dispozici kvalitní kádr.
Co bylo předností vašeho týmu?
Některé individuality možná zůstaly doma, ale vsadili jsme na kolektivní pojetí a bojovného ducha.
Kdo z českých hráčů vynikal?
Každý si odvedl svoje, byť někteří hráli méně. Do osy patřili tři hráči Zubří – křídlo Jurka, pivotman Říha a spojka Randýsek. K nim se přidali brankář Mrkva, křídlo Lehocký a spojky Petrovský s Landou. Zapomenout nesmím ani na dalšího zuberského hráče Krupu, který střídal na všech postech. Prosadili jsme se i individuálně. Mrkvu vyhlásili nejlepším brankářem, Jurka byl s 39 góly druhým nejlepším střelcem. Na prvního mu chyběly jen tři branky, přitom vůbec nechodil házet sedmičky.
Turnaj se uskutečnil dlouho po sezoně. Bylo složité hráče motivovat?
Největší problém spočíval asi v tom, že někde se netrénovalo, jinde už se zaměřili na kondiční přípravu. Naštěstí jsme před odjezdem měli čtyřdenní soustředění, kde jsme se dali dohromady.
