Jeho jméno láme jazyk, jeho pěsti soupeře. Erik Agateljan je kometou českého amatérského ringu. „Nestuduju, dělám jen box, nic jiného mě nezajímá,“ tvrdí sedmnáctiletý talent, mistr republiky a stříbrný na letošní domácí Velké ceně Ústí nad Labem.
Prožil jste sezonu snů, že?
Za poslední rok jsem se hodně vyšvihl nahoru a doufám, že to tak i zůstane. Boxu dávám všechno, jen on pro mě existuje. Pevně věřím, že se prosadím, jestli nepřijde nějaké zranění.
O čem v kariéře sníte?
Olympiáda je největší lákadlo ze všech turnajů. Změnila se pravidla, možná tam budou taky startovat profíci, takže pro nás amatéry bude ještě těžší se tam dostat.
Naposledy v Londýně na divokou kartu startoval váš ústecký parťák Chládek. Co jste tomu říkal?
Když přišla zpráva, že jede, byl jsem strašně šťastnej i za něj. Připravovali jsme se s ním, měl na to jen měsíc. Škoda. Třeba se do Ria dostaneme všichni, tedy i můj brácha, a přivezeme nějaké medaile.
Kdo je lepší - vy, nebo váš starší bratr Viktor, taky český mistr?
Jsme vyrovnaní. Pro mě je on nejtěžší sparingpartner. Vždycky se řežeme strašně moc. Začne to lehce, kamarádsky, končí nadávkami a urážkami. Ale jen v ringu, doma ne, to jsme v klidu. I když mezi provazy není nikdo kamarád, s bratrem bych do ringu při ostrém zápase nikdy nešel.
Proč jste se dali na box?
Jsem český občan, ale původem z Arménie, narodil jsem se v Ázerbájdžánu na hranicích. Už od pěti let jsem v Česku, třináctý rok. Když jsme do Ústí přijeli, táta mě vzal na box. Tehdy tady boxoval Araik Šachbazjan a jako malí jsme se chodili dívat na jeho zápasy. Lákalo nás to. S bráchou jsme trénovali rok, pak jsme přešli na fotbal, ale za pět šest let jsme se vrátili k boxu.
Co vás na něm baví?
Že se spoléhám jen sám na sebe. Fotbal je týmový sport. My Arménci máme větší úspěchy v individuálních sportech. Česko mi dává k boxu všechno, ministerstvo vnitra mě podporuje, dává mi možnost trénovat dvakrát denně.
Už jste musel pěstmi řešit i potíže mimo boxerský ring?
Může se to stát, ale zatím mě to nepotkalo. Vyhýbám se problémům, po večerech ven nechodím.
Box změnil pravidla, boduje se jako v profesionálech, helmy jdou dolů. Co vy na to?
Když boxuju, maminka je v nervech. Až budu v ringu bez helmy, bude se bát ještě víc než předtím. Se změnami nesouhlasím, to už je skoro profibox. Budeme mít rozsekané obočí, budeme rozbití. Chtějí větší show, větší peníze. Pro ně je to byznys, pro nás větší riziko. Ale musíme se přizpůsobit. Změna pravidel mě nezastaví, budu dál makat. Box miluju.
