Tomeček byl na Africa Race třetí, porazili ho jen Maďaři |
Tam, kde je vedle pilota potřeba ještě mechanik a navigátor, obstará dluhonický rodák všechno sám. A jak! Podeváté vystoupal na stupně vítězů, tentokrát byl v závodě do senegalského Dakaru třetí. Jakmile zvládl i závěrečných dvaadvacet kilometrů z Niokhobu, znovu spatřil Růžové jezero. Pohled, který se neomrzí. „S radostí a pokorou jsme dojeli do cíle. Jsme tady, v senegalském Dakaru, a to je super,“ hlásil Tomáš Tomeček.
Na start letošní Africa Eco Race se postavilo 123 účastníků a při dvanácti etapách vedoucích Marokem a Mauritánií zvládli čtyři tisíce závodních kilometrů, k tomu další dva tisíce při přejezdech. „Letos to bylo o hodně náročnější, tratě byly z velké části nové. A byly krásné, pořadatelům se to hodně povedlo. Také konkurence byla dosud největší,“ hodnotil.
Tomeček nestačil jen na maďarské duo s kamiony Scania, první Kovács měl proti němu v cíli k dobru čtyři hodiny, druhý Fazekas ale jen 29 minut. „Dopadlo to, jak mělo,“ bilancoval smířeně Tomeček, ačkoliv v dunách z Fazekasova náskoku pravidelně ukrajoval. Na rovinách proti novějším vozům ztrácel, ale tam, kde bylo potřeba přemýšlet a volit cestu hlubokými písky, sbíral vteřiny na ostatní Desert Master a jeho tatra se svým unikátním podvozkem. „Miklos a Karoly byli rychlejší a zaslouží si to. Třetí místo je super. Děkujeme Bohu za to, že jsme sem dojeli,“ zůstával skromný.
V Africe nebyl sám, pro organizátory zajišťuje jeho tým dalšími tatrovkami sběrné kamiony balai, které pomáhají na trati vyprošťovat zapadlé závodníky nebo odvážejí jejich nepojízdné stroje do bivaku. A mechaniky měl i na údržbu své tatry. Do kabiny ale každé ráno šplhal sám a na trati se mohl spolehnout jen na své ruce.
„Jestli si to správně pamatuji, tak v závodě jsem měl čtyři defekty. To není tak moc a je to logický následek větší náročnosti letošních tratí,“ přemítal závodník žijící v Příboře. Mrzelo ho jen zdržení v úvodu, kterému se dalo vyhnout. „V první etapě jsem přejel odbočku a horečnatě ji hledal, místo abych si zastavil a šel na to v klidu. Takže jsem úplně zbytečně trefil větev a musel opravovat servo okruh.“
Záběry jako ze žurnálu
Tomeček patří k dakarským veteránům, v kamionu začínal v minulém tisíciletí jako navigátor legendárního Karla Lopraise, s nímž slavil první místo na Rallye Granada-Dakar už v roce 1995. Jakmile to šlo, přesedl za volant a Africe zůstal věrný i v okamžiku, kdy Rallye Dakar odešla do Jižní Ameriky.
Přestože má severozápad Afriky projezděný jako málokdo, letošní upravené trasy ho zavedly na místa, která ještě neznal. „Pohybujeme se v opravdu nádherné písečné oblasti. Jsou tady pískové koridory, jaké jsem snad jinde neviděl,“ líčil v deváté etapě okolo mauritánského města Tidjikja. „Je tady hodně dun, záběry jsou to jako ze žurnálu. Jsem rád, že se závod vrací do míst, která kdysi opustil,“ pochvaloval si.
Tomeček už si dokázal, že africký maraton do Dakaru zvládne opakovaně ujet sám, teď má čas přemítat nad novými výzvami. „Život ukáže, co bude dál. Vždycky se dá něco vymyslet,“ usmívá se muž, který žije své sny. „V Africe jsem potkal dva velké vzory, šestasedmdesátiletého pana Esserse a ještě o dva roky staršího pana Sugawaru. A viděl jsem, co ve svém věku dokážou. Mně přitom bude teprve padesát,“ připomíná.
I když letošní ročník právě skončil, dá se čekat, že Kapitán Sólo bude i za rok znovu stát na startu na severu Maroka. Zvlášť když jeho tělo zatím spolupracuje. „Z dřívějška mám za sebou nějaké těžší operace, ale nemám například sešroubované obratle jako Gerard de Rooy. Záda mě samozřejmě trochu bolí, v kamionech dostáváme hrozné rány. Ale to je tak všechno. Cítím se unavený, ale zdravý. Omlazuje mě rodina, děti,“ říká čtyřnásobný otec.
