„Největší můj úspěch byl zisk titulu vicemistryň republiky v roce 2000 (pozn. lepší byl jen dlouhodobý úspěšný účastník nejvyšší domácí soutěže DHC Slavia Praha). Na ty roky ráda vzpomínám. Celou dobu, co se v Chebu hrála nejvyšší česká soutěž, jsem byla členkou družstva,“ vzpomíná Adéla Pilmajerová. Nyní by k postupu do společné česko-slovenské MOL ligy ráda pomohla Lázním Kynžvart. Hrát ji už ovšem nemíní.
„Tato bude určitě moje poslední. Už jsem byla rozhodnuta před sezonou, že skončím, ale trochu mi nabourala plány situace s koronavirem a ukončení sezony. Tak jsem si řekla, že chci ukončit kariéru na hřišti. Ale teď jsem už opravdu rozhodnuta, že tato sezona je poslední a bylo by fajn, kdyby vyšel ten cíl, který tady je,“ přiznává.
Přišla pomoci zrodu klubu
Do Lázní Kynžvart přišla před třemi lety, kdy se teprve rodil nový házenkářský subjekt. „Chtěla jsem ještě pomoci nějakému novému klubu. Mám dobré vztahy s panem Königem, (pozn. předseda klubu) nějak jsme se domluvili. Původně to tedy mělo být jen na rok pomoci rozjet vizi, udělat nové družstvo. A už je z toho třetí rok,“ říká Pilmajerová.
Očima trenéraV poli dvaačtyřicetiletá Adéla Pilmajerová a v brance ještě o tři roky starší Martina Hrbková. „Naše nejzkušenější hráčky,“ prozrazuje trenér házenkářek Sokola Lázně Kynžvart Peter Sabadka. Pro Adélu Pilmajerovou má jen slova chvály. „Pracuje na sobě zodpovědně a svědomitě. Na svůj věk je obdivuhodně schopná objemově trénovat, svým vzorovým přístupem strhává ostatní. Těší nás, že se její výkonnost dostala na takovou úroveň. Dělá všechno proto, aby tělo bylo schopné regenerovat a dobře trénovat. Nastupuje v základní sestavě a stále ji to baví. Kariéru si prodloužuje svojí snahou, houževnatostí a zodpovědností. Chce být součástí dění a je pro nás takový klenot.“ |
„Hraje se mi dobře, je zde super parta lidí, kteří ví, co chtějí, jdou si za svým cílem.“ Že jde o úplně nový počin na házenkářské mapě, je vidět i z pohledu na soupisku. Adéla Pilmajerová je ve dvaačtyřiceti letech druhou nejstarší hráčkou. O tři roky starší je jen brankářka Martina Hrbková a za nimi jen třicetiletá Patrnčiaková a o tři roky mladší Friedel. Zbytek jsou juniorky a mnohé i věkem dorostenky.
Tréninky zvládá v pohodě
„Spolupracuje se mi s nimi dobře, holky jsou fajn. Vztahy jsou dobré, navzájem si rozumíme, dokážeme si vyjít vstříc a podpořit se. To je bez problémů. Já jsem spokojena,“ přiznává Adéla Pilmajerová.
A také se všemi v pohodě zvládá náročné tréninky a hlavně letní přípravu, která byla poměrně krutá. Aby toho nebylo málo, Pilmajerová si navíc zařídila kondičního trenéra, kterého si zaplatila. „Chodila jsem na kondiční hodiny plus plán, co vymyslel trenér. Zvládla jsem to, ač jsem toho měla mnohdy až nad hlavu. Mockrát se mi nechtělo, říkala si, jestli to mám ještě zapotřebí, ale hnacím motorem bylo to, že tu házenou mám ještě pořád ráda.“
Celkový efekt ovšem náročné léto mělo. Všechny čtyři dosavadní odehrané prvoligové zápasy házenkářky Kynžvartu vyhrály s výrazným rozdílem a velkým počtem vstřelených branek.
Náročná příprava nese ovoce
„Kvitujeme všechny, že příprava padla na úrodnou půdu. Jsme za ni rádi a vidíme, že máme z čeho čerpat. Je to fajn.
Na hřišti jsme sebevědomé, víme jedna o druhé. Podepisuje se to i v obraně, víme jedna o druhé, obrana je sehraná s brankářkou, což je vidět na tom, kolik dostáváme gólů. Je to i tím, že jsme v přípravě sehrály několik těžkých zápasů s družstvy z MOL ligy. Příprava byla postavená úplně super,“ pochvaluje si Adéla Pilmajerová.
V sobotu přejely Kunovice 37:21, ale bohužel v tom největším rozletu je jako všechny posadila tvrdě na zem nová vládní opatření a nouzový stav.
„Bude to těžké, ale musíme se s tím poprat, pauzu máme všichni. Budeme se snažit navázat na to, co jsme dělali v první pauze na jaře. Dostali jsme nějaké individuální plány,“ míní Pilmajerová, ale přiznává, že nehrát zápasy bolí pořád stejně.
„Něco jiného je trénovat a vědět, že každý víkend hrajete nějaký zápas, a něco jiného je jen drilovat a trénovat bez možnosti prodat to na hřišti. Někdy se člověku až nechce, ale musí se kousnout. Ví, že to dělá i pro sebe a že musí být připraven na okamžik, až soutěž začne, aby se navázalo tam, kde jsme a zbytečně se nedostali do problémů.“ Adéla Pilmajerová s házenou začínala v Chebu. Bylo jí sedm a přihlásila se do kroužku na základní škole, který se věnoval házené.
Záhy hrála za TJ Olympionik Cheb pod panem Sabadinem, jehož rukama prošla spousta házenkářek. Následně přešla do Lokomotivy Cheb, kde působila (s roční přestávkou v Německu) až do přestupu do Kynžvartu. Zde hrála druhou i první ligu.
