Loni v létě Ťoupalík přestoupil do belgické stáje Beobank Corendon. V týmu je i s nejmladším mistrem světa v cyklokrosové historii – Mathieuem van der Poelem. „Je to fenomén, člověk, který jezdí závody vyhrávat,“ říká o něm Ťoupalík, který s Nizozemcem během roku často trénuje. „Ale aby mi radil, to ne. On si ze všeho dělá srandu,“ říká dvacetiletý český cyklista.
V létě jste absolvoval spoustu závodů na silnici. To je ve dvaceti docela náročná příprava na cyklokrosovou sezonu, ne?
Je to tak, silniční sezona byla letos náročná, ale docela se mi povedla. Na začátku jsem neměl úplně takovou formu, jakou bych chtěl, ale všechno se zlepšovalo týden po týdnu. V červnu a v červenci, kdy jsem měl mít vrchol, se mi dařilo, takže letošní silniční část můžu hodnotit kladně.
Čím to bylo, že se vám ze začátku třeba na Závodě míru nedařilo?
Cyklokrosová sezona mi skončila 23. února, kdy jsem měl poslední závod. Pak jsem měl volno, než jsme měli týmové soustředění a začali jezdit závody v Belgii. A po nich jsem byl trochu unavený. Na Závod míru jsem jel s tím, že si chci zajet pěkný výsledek a pomoct Michalovi Schlegelovi. Ale to se úplně nepovedlo, měl jsem holt nějakou slabší část sezony. Pak jsem si chvíli odpočinul a bylo to v pohodě.
TRIO NEJLEPŠÍCH DO 23 LET. Michal Schlegel vyhrál republikový šampionát v cyklistice do 23 let. Na druhém místě dojel Adam Ťoupalík, třetí Michael Kukrle.
Na silničním mistrovství republiky jste byl druhý právě za Schlegelem, následně se vám dařilo i v etapových závodech.
Ano, republika se mi povedla a třeba na závodě v Alsasku jsem byl sedmý. Mathieu van der Poel byl zraněný, takže jsme neměli lídra a taktika týmu byla otevřená. Já z toho vyšel nejlíp a závod se mi povedl.
Přesto, měl jste vůbec po silniční části sezony nějaký čas na odpočinek?
Po Alsasku jsme jeli ještě jeden jednorázový závod v Belgii, než jsem se vrátil domů na Czech Cycling Tour. Ale to už jsem byl nemocný, takže jsem po první etapě vzdal. Týden jsem si odpočinul a pak už se začal připravovat na cyklokrosovou sezonu.
Do té jste vstoupil slušně. Ve všech závodech jste byl nejhůř sedmý, v prvním Světovém poháru ve Valkenburgu jste dojel čtvrtý...
Cítil jsem se dobře a jezdil jsem s nejlepšími. Myslel jsem, že to bude podobné i na evropském šampionátu.
Ten jste ale nedojel, stejně jako následný Koppenbergcross a o víkendu jste se neukázal ani na dalším závodu série Superprestige. Co se stalo?
Na evropském šampionátu jsem se po prvním kole dostal do situace, kdy jsem nebyl schopný jet, hákovat ostatní soupeře. Bylo to trápení, proto jsem ze závodu odstoupil. Na Koppenbergu to bylo stejné. První dvě kola jsem odjížděl s mistrem světa do 23 let Eli Iserbytem, ale pak přišel stejný problém. Naprosto jsem vyhořel a nemohl pokračovat. I proto jsem vynechal víkendový závod a vrátil se na chvíli domů. Potřeboval jsem se dostat do pohody a zpátky do tréninku, snad to už zase bude dobré.
Loni jste zápasil s virem, který vás trápil velkou část sezony. Nejde o něco podobného?
Byl jsem na testech, ale nic jsme nenašli. Spíš to asi byla ta únava.
Už za týden vás čeká další závod Světového poháru v Koksijde. Bude celkové hodnocení v seriálu jedním z vašich letošních cílů?
Určitě, první závod se mi docela povedl, takže celková klasifikace není ztracená. A závody Světového poháru mi sedí víc než ty v Superprestige, proto se na něj chci soustředit. A pak samozřejmě na světový šampionát.
Na něm snad ani nemůžete mít jiný cíl než ho konečně vyhrát, ne?
Loni jsem byl stříbrný, takže cílem je samozřejmě vyhrát. Ale vybojovat znovu medaili je těžší než překvapit jako loni, takže uvidíme.
Už jste někdy závodil v Lucembursku?
Ne, ještě nikdy, proto moc nevím, co od toho čekat. Trať jsem zatím neviděl, ale slyšel jsem, že první polovina je rychlá, druhá je těžší. Bude taky záležet na počasí, pokud bude pršet, bude to pomalé a těžší. Když bude teplo, může být trať sušší. Lucembursko je výš položené než Belgie, takže by tam koncem ledna mohl být třeba i sníh podobně jako u nás.
To byste se těšil o to víc?
Asi jo, byla by to zábava.
