Po pondělním návratu z Tampere jste říkal, že vám ten úspěch pořád nedochází. Už se tak stalo?
Ani ne. Čekal jsem na tu medaili dlouho, nejblíž byla na letošní halové Evropě v Göteborgu. Když ji ale konečně mám, tak mi to přijde "jen" jako šampionát do dvaadvaceti let. Oficiálně sice do třiadvaceti, ale v roce, kdy mi bude dvacet tři, už se zúčastnit nemůžu, takže to bylo moje poslední mistrovství v téhle kategorii. Takže... Každá medaile se počítá, jsem rád. První euforie ale byla větší.
Radost jste jistě měl také z vydatného osobního rekordu 8252 bodů, že?
To ano, oproti mítinku v Götzisu jsem se zlepšil o 177 bodů a ve čtyřech disciplínách jsem si udělal osobní rekordy. A to jsem předtím kvůli bolavému stehnu nemohl tři týdny trénovat rychlost.
Co dělaly hvězdy víceboje ve 21 letechTomáš Dvořák. V roce 1993 byl rodák ze Zlína při premiéře na MS ve Stuttgartu desátý, do té doby měl stříbro z ME juniorů 1991. Na tři tituly mistra světa, olympijský bronz i světový rekord dosáhl až později. Roman Šebrle. V roce 1995 se rodák z Lanškrouna, bývalý fotbalista, věnoval druhým rokem vícebojům u trenéra Jiřího Čecháka v Pardubicích. Do Dukly přišel až v roce 1996 a o rok později na svém prvním MS v Aténách skončil devátý. Medaile z olympiád, mistrovství světa i světový rekord na sebe nechaly ještě nějaký čas čekat. |
V Dukle vás připravuje trenér Rudolf Černý - co vám řekl?
Už ani nevím, ale byl moc rád. Poprvé se podílel na medaili v něčem jiném než v oštěpu, byl to jeho první trenérský úspěch od rozchodu s Bárou Špotákovou v roce 2010. Ale spokojený byl i šéftrenér atletiky Tomáš Dvořák, který mě připravoval do loňska.
Pro tuto sezonu jste si naplánoval osobní zlepšení na 8300 bodů. Nyní k tomu tedy chyběla zmíněná rychlost?
Rychlost a vyzávoděnost. Kvůli stehnu jsem do té doby závodil jen v Götzisu, tam jsem rychlost postrádal taky, tím jsem ztratil hodně bodů.
Kdy chvíle útoku na zmíněnou hranici přijde? Na šampionátu v Moskvě?
To doufám, to je nejbližší závod. Teď odpočívám, do Českého ráje to mám z rodné Olešnice u Turnova jen skok, i když se každé ráno chodím proběhnout. A v pondělí začnu s další přípravou.
V české atletice se ustálilo rčení, že jste desetibojařem budoucnosti. Neštve vás to trochu?
Ne, tohle jsem nikdy neřešil. Spíš mě to těšilo a těší.
Není to ale trochu jinak? Nejste už desetibojařem současnosti? Po odchodu Romana Šebrleho jste českou jedničkou vy...
To asi jsem, ale nijak mě to neznepokojuje. Myslím, že jsem vícebojařem budoucnosti pořád, protože se pořád míním zlepšovat.
Nicméně výkony Šebrleho asi v hlavě máte - nejsou pro vás strašákem?
To nemůžu říct. Navíc dobře vím, že mám obrovské rezervy, v síle i technice. Myslím, že když budu trénovat s rozumem a zlepšovat se postupně, tak by ani hranice devíti tisíc bodů nemusela být zakletá. Hlavním předpokladem je ale zdraví.
Co byste musel udělat, abyste v Moskvě dosáhl na medaili?
Na to je ještě brzy, musel bych zlepšit úplně všechno. Takové výkony ještě nemám, do Moskvy pojedu sbírat zkušenosti. Musím jít nahoru krůček po krůčku.
