Český víceboj tak má po pěti letech znovu medaili z velké akce. Na Změlíka, Dvořáka či Šebrleho navázal 24letý Adam Sebastian Helcelet. Po prvním dnu desetiboje byl jedenáctý, na medaili ztrácel 135 bodů. Ale v příjemném letním čtvrtečním večeru se mohl halit do české vlajky. O čtyři body uhájil v závěrečné patnáctistovce stříbro. „Vicemistr Evropy? To zní skvěle. Neskutečný pocit,“ jásal.
Čekal jste po prvním dnu, že by se to mohlo povést?
Absolutně ne, vůbec mi nevyšel. Ale nic jsem nevzdával, desetibojaři závodí až druhý den, první den závodí atleti... Takže jsem bojoval až do konce a vyšlo to.
Kdy jste si začal věřit na medaili?
Až po oštěpu. Řekl jsem si, že nebudu absolutně nic počítat, takže jsem nevěděl, jak na tom jsem. Až po oštěpu vyběhla tabulka, jak jsme na tom a já koukal a začal jsem se smát: To není možný, já jsem opravdu druhej! Neměl jsem absolutně přehled, jak na tom jsem. Jel jsem si to svoje, jak na disku, tak na tyči, na oštěpu - a najednou to bylo.
ZpravodajstvíPřečtěte si souhrnné zpravodajství z druhého dne ME atletů. Veškeré podrobnosti najdete ZDE. |
Hlídal jste si Srba Dudaše, který vás mohl na stříbrné pozici ohrozit?
Věděl jsem, že je neskutečný běžec. Hlídal jsem si spíš Kasjanova, aby mě zezadu neporazil. Pak jsem viděl, že Dudaš tuhne, tak jsem sebral síly. V cíli jsem nečekal, že to bude druhé místo. Pak to bylo o čtyři body. Vrátil jsem mu halový šampionát v Göteborgu před třemi roky, to byla neskutečná radost.
Prošel jste si různými zdravotními potížemi. Je pro vás medaile o to větší satisfakcí?Jak to zvládl trenér Josef Karas, který dohlížel na vás i dalšího svěřence Radka Jušku?
Pepa lítal oba dva dny, Radek měl kvaldu ve středu, ale zvládl to skvěle, výborně nás podpořil. Škoda, že to Radkovi o kousek nevyšlo na medaili, byla by to jiná radost.
Úplně jsem se přes ty potíže nedostal, pořád mě achillovky bolí. Ale už jsem to říkal, že víceboj je o tom, kdo přežije. Bylo to s větrem, kluci popadali na překážkách, čtvrtka se běžela špatně, hodně jich mělo v hlavě olympiádu. Šli do toho naplno, nedokončili a něco si udělali... Takových vícebojařů, co jsem zažil brečet v odpočinkové místnosti, to jsem nezažil, to si nedovedete představit, emoce hrály neskutečně.
Co se vám během dvou dnů povedlo a co ne?
Dálka a výška, tam mě to zradilo hodně. Ztratil jsem tam strašně bodů, ale zabral jsem druhý den a dohnal jsem to, takže mám radost.
Co pozitiva?
Určitě disk. Před dvěma roky bych nevěřil, že budu mezi nejlepšími desetibojaři v disku, vždycky mě zradil, takže to jsem nečekal. Ale s Pepou si rozumíme na disku, zlepšujeme se, to je hlavní před Riem.
Na bronz stačilo 8 153 bodů. Visely medaile nízko?
Jo, ale to by si všichni museli zažít podmínky, co tu byly. Vítr to znehodnotil, na čtyřstovce foukal snad 300 metrů proti. Na překážkách, stovce, tam to bylo to samé. V tyči postoupili tyčkaři do finále za 535 centimetrů, to nepamatuje nikdo. Bylo to těžké, ale zvládl jsem to.
