Tři hodiny a devět minut se pral na kurtu číslo pět se španělským kvalifikantem Carballésem. Pak zvedl ruce nad hlavu a šťastně se usmál; v grandslamové premiéře uspěl. „A teď vidím, že můžu na téhle úrovni hrát,“ jásal 132. tenista světa.
Poprvé na grandslamu - a rovnou pět setů. Jaké to bylo?
Určitě dobrá zkušenost do budoucna. Ale psychicky dost náročná. Vidím, že se musí hrát každý míč, ani na chvíli nesmíte polevit a nic podcenit. Je to hrozný záběr na hlavu.
Myslel jste při zápase na to, že hrajete grandslam?
Rozhodně jsem měl v hlavě, že je to první kolo hlavní soutěže. Ale nebyl jsem favorit a šel jsem si ho užít.
Na turnaj jste se přitom dostal až jako šťastný poražený z kvalifikace. Kdy jste to zjistil?
Ve čtvrtek jsem prohrál finále kvalifikace. A když jsem došel do šatny, vyskočilo, že se odhlásil Federer. V pátek ráno následoval Monfils a šli jsme se s trenérem zeptat, co se bude dít dál. Řekli nám, že se bude losovat ze čtyř nejvýš nasazených, co prohráli finále kvaldy. Jsem rád, že jsem byl ten štístkař.
Co se s vámi dělo od té doby? Nervozita? Natěšení?
V pátek jsem potřeboval, aby prohráli maximálně dva hráči, co byli nasazení přede mnou. To byly nakonec větší nervy, než když jsem sám na kurtu. Ale nic lepšího než účast na grandslamu jsem si nemohl přát.
Co může znamenat výhra pro vaši kariéru?
Otevřela mi oči. Vidím, že můžu na téhle úrovni hrát. Víc mě to namotivuje, abych byl dřív ve stovce žebříčku a nemusel hrát kvalifikace.
Nečekal jste na ni přece jen až moc dlouho?
První impulz byl loni v Ostravě na Davis Cupu, kdy jsem vyhrál čtyřhru. Tehdy jsem říkal, jak mě to nakopne, ale spíš mě to pak shodilo, nehrál jsem nic moc. Ale já mám rád výzvy, velké turnaje. Už abych na nich byl. Challengery člověka ubíjí, je to dřina. Musíte je vyhrát, abyste se bodově někam posunuli.
Teď vás čeká Francouz Jeremy Chardy. Jak si věříte?
Je to rozhodně lepší než hrát s Murraym nebo Djokovičem. Ale moc ho neznám. Uhrál jsem kolo, můžu si jít ten zápas užít a snažit se ukázat, co umím.
