První akce čeká Mendreka od 25. března v Polsku, badmintonista tam plánuje přiživit své naděje na účast na hrách v Tokiu, v pořadí kvalifikace momentálně figuruje na 14. nepostupovém místě.
„Ale mohou se mi povést dva nebo tři turnaje a olympiádě se přiblížím,“ uvědomuje si Mendrek. „Rád bych objel všechny evropské akce, které se započítávají do kvalifikace.“
Na možnost změřil síly s konkurenty se těší také proto, že v posledním roce vinou pandemie absolvoval jen jediný turnaj a dva zápasy. „A to je strašlivě málo,“ nezastírá.
Páteční zápasy. Dnes proti @jan_louda asi nejlepší výměna zápasu. Pěkný víkend všem! @badminton.lover @badmintonplanet.eu #badmintonlovers #badmintonindonesia #badminton #badmintonjapan #badmintonindia @badmintonopen
„Jsem zvědavý, jaké to bude, protože teď člověk hraje neustále se stejnými hráči. Za rok jsem udělal ale progres,“ věří si 25letý reprezentant.
Závěrečnou přípravu před podnikem v Polsku podstupuje Mendrek v Národním tréninkovém centru v Plzni, tamní podmínky a služby jako lymfatické nohavice a péči fyzioterapeutek si pochvaluje.
V kariéře už totiž zažil mnohem tvrdší prostředí.
„Trénoval jsem v Číně, Malajsii a v Indonésii, a to byl opravdu smrťák,“ popisuje Mendrek. „Nikdo se tam s námi nepáral, buď jsem byl schopný nekonečné drily a náročná cvičení absolvovat, nebo jsem prostě mohl odejít. Ale přiznám se, že blok ze schodů mám dodneška,“ bolestně vzpomíná na tréninkové výběhy až 1400 schodů.
Šéf českého badmintonu Koukal věří, že vznik Národního centra brzy přinese úspěchy |
Sami Asiaté si náročnost svých metod uvědomují a počítají s dopady na hráče. Proto vedle kurtů umisťují korýtka na zvracení, k nimž si mohou přetížení badmintonisté odskočit, a pak pokračovat v tréninku.
„Toho jsem byl svědkem v Indonésii, kde ta korýtka u kurtů byla a občas je někdo po nekonečných drilech využil,“ přidává Mendrek další zážitek.
Zároveň si uvědomuje, že takto drsné cepování badmintonistů zabírá jen v Asii, kde mají dostatek hráčů a nevadí jim tedy případné ztráty.
„V Evropě se obecně trénuje jinak, je to zaměřené na naši stavbu těla a dále na strategii,“ srovnává Mendrek. „Kdybychom trénovali jen jako v Asii, tak to nevydržíme. Oni tam pak odpadávali zdravotně, byli naprosto přetížení. Ale ti, co to vydrželi, se stali nejlepšími hráči.“
Přesto je za poznatky vděčný a věří, že mu pomohou třeba i v pouti za olympijských snem. „Byly to těžké zkušenosti, ale rozhodně mě posilnily.“
